Podle výkonného producenta filmu Petra Přikryla se ve Vojtíškově na statku natáčela německá razie. „Měla hořet pouze stodola, kam podle scénáře nacisté nahnali obyvatele usedlosti Raškovská bouda. Měli jsme vše pod kontrolou, po řízeném požáru místo zajistili hasiči,“ popsal práci filmařů Přikryl.

V noci však namísto stodoly shořela celá sousední usedlost. „Byl jsem překvapený, když mě ráno zastihla kriminální policie,“ dodal Přikryl.

Protože žhářská scéna z května 1945 měla pokračovat následující den, na místě filmaři zanechali přes noc všechny rekvizity včetně zápalných lahví. Kriminalisté logicky ze založení požáru podezřívali právě filmový štáb.

Požár zavinili bezdomovci, ne filmaři

„Vše však mělo velmi zajímavou dohru. Ukázalo se, že požár založili místní bezdomovci, které již několik let nechával na svém statku bydlet shovívavý farář,“ uvádí se ve zprávě, kterou filmaři k události vydali. „Stavení patří jednomu faráři jako soukromé osobě. Bydleli v něm dva bezdomovci. Jeden usnul s cigaretou v posteli a od té chytil celý dům,“ popsal událost Přikryl.

Film ale pronásledují různé nehody a přírodní pohromy už od samého začátku a také kvůli tomu se natáčení protáhlo na celé tři roky. V říjnu 2009 přišla nečekaná sněhová kalamita a napadl metr sněhu. Na jaře následujícího roku se filmaři stali oběťmi deště a povodní. Letos zase požár sousední usedlosti ve Vojtíškově a do toho ještě navíc krize vyhrotila problémy s napjatým rozpočtem. „Kdo to nezažil, si neumí představit, jak je těžké dát dohromady natáčecí plán, aby všichni herci měli volno, takže když nám prší nebo sněží, dostaneme další šanci scénu natočit třeba až za rok. Při naší smůle se navíc některé scény dokonce musely přetáčet, když se Matěj Hádek zranil,“ dokončil výčet průšvihů producent Daniel Krzywoň.

(pekk, frk)

Více informací k natáčení filmu najdete ZDE!

GLOSA FIDELA KUBY:Sudetská atmosféra

Minulý týden jsem se rozjel směrem na Vrbno dvakrát. Jednou, když jsem se byl podívat na natáčení filmu o jednom česko-­německém manželství v Sudetech, a podruhé, když jsem se autobusem vydal společně s historiky a pamětníky po stopách takzvaného hladového pochodu, při kterém bylo v rámci divokého odsunu z Krnova vyhnáno na tři tisíce Němců, většinou žen a dětí. Při pohledech na líbezné vesničky Vrbenska jsem přemýšlel, proč se osudy obyčejných Čechů a Němců po staletích pokojného soužití najednou změnily v tragédie a dramata antických rozměrů. Honily se mi v hlavě autentická svědectví pamětníků, kterých jsem v těchto dnech vyslechl asi deset, a současně si kladl otázku, zda bych já sám dokázal obstát se ctí v tak příšerné době. A taky jsem si v duchu říkal, že filmaři asi vystihli poslední šanci zaznamenat toto autentické prostředí, než majitelé nemovitostí nacpou do selských jesenických stavení plastová okna a fasády natřou narůžovo. Také na polské straně našli filmaři omšelé vesnice mezi kopci, které do filmového příběhu o Sudetech zapadnou bez jakékoliv úpravy a navodí potřebnou sudetskou depresivní atmosféru.

„Musím dodat, že já sám mám chalupu po Němcích," říká producent filmu 7 dní Daniel Krzywoň

Ať už film půjde do kin jako Sudetenland, Země divokých sviní, Sedm dní nebo pod úplně jiným jménem, jisté je, že bude v mnoha ohledech výjimečný. Je to například už jen tím, že se poprvé v historii našla mimopražská produkce, která si troufla natočit výpravný celovečerní film. Hlavním tahounem je producent Daniel Krzywoň.

Poslední klapka bude 20. září, ale do kin půjde film až za rok. Proč tak pozdě?

Musíme čekat na volný termín ve střižně a ve studiu, kde se vyrábí zvuk, protože jsme prošvihli původně sjednané termíny.

Když se film začal natáčet, měl pracovní název Země divokých sviní. Proč ta změna na 7 dní?

Úplně původní název byl Sudetenland, protože se odehrává v autentickém prostředí Sudet, kde se podobných příběhů udály stovky. Sudety byl původně tuctový geografický název pro oblast Jeseníků, kterému dala úplně jiný význam politika a propaganda hitlerovského Německa. Úplně první pojmenování tomuto pohoří dal řecký geograf Ptolemaios, který ho v překladu nazval „les divokých sviní“, proto ten název. Podle odborníků by prý ale divoké svině lákaly do kin jen mužské publikum, takže aby na film přišly také jejich manželky, přišel nový název 7 dní nebo Sedm dní domů. Hlavní hrdinové totiž prožijí týden na útěku.

Očekává se, že váš film 7 dní bude srovnáván s Habermannovým mlýnem, se kterým ho kromě tématu Sudet spojuje také osobnost scenáristy Josefa Urbana.

Josef Urban jako úplně první český scenárista před deseti lety přišel s námětem Sudet a odsunu. Jeho prvotina Habermannův mlýn na Českých lvech vyhrála cenu za nerealizovaný scénář. O scénář se začal zajímat například Filip Renč, ale programoví vedoucí České televize i zástupci Státního fondu pro podporu české kinematografie odmítali na takový film dát peníze, protože se nechtěli pouštět na neznámý led. Téma odsunu jim připadalo stále příliš kontroverzní. Zatímco prezident Havel už dávno usiloval o usmíření se sudetskými Němci, pro lidi, kteří bydlí v domech po Němcích, je to stále tabu. Musím dodat, že i já sám mám chalupu po Němcích. Josef Urban byl z toho nezájmu tak nešťastný, že nakonec scénář prodal do Německa. Tak se našli investoři ochotní produkovat podle něj stejnojmenný film Juraje Herze. Scénář se ale několikrát přepisoval, takže Josef Urban s filmovou podobou Habermannova mlýna nebyl spokojený a dokonce se, myslím, kvůli tomu soudil.

Bylo obtížné získat pro natáčení takovou hvězdu jako Fjodora Sergejeviče Bondarčuka?

V Rusku je Bondarčuk hereckou hvězdou jako třeba Bruce Willis v Hollywoodu. Dával nám to najevo nejen svým honorářem, ale také požadavky jako pětihvězdičkový hotel nebo doprava business class. Nakonec se uskromnil a bydlel v nějakém místním penzionu. Věříme, že jméno Bondarčuk otevře filmu dveře do ruskojazyčného okruhu a na mezinárodní scénu.

Proč je váš film ve verzi pro kina o tolik dražší než televizní tvorba hraných dokumentů, na kterých jste všichni začínali?

Srovnatelný televizní film by stál řádově dvanáct milionů, ten náš stojí na čtyřicet milionů. To je na historický film s masovými scénami plnými kostýmů, rekvizit a statistů asi polovina obvyklé ceny. Dále například, zatímco televize natáčí na digitální kameru, jakou zvládne obsloužit jeden člověk, naše kamera váží šedesát kilo a musí se ostřit ručně, takže kameraman potřebuje k ruce ostřiče a minimálně dva další lidi na přenášení. Celý ten náš cirkus představuje štáb 65 lidí a 35 aut, takže natáčecí den stojí řádově 400 tisíc. Taky je rozdíl, jestli se dělá zvuk do obýváku, nebo pro velký sál, kde divák musí prostorově plasticky slyšet, že výstřel padl vlevo a kulka mu hvízdla kolem pravého ramene.