Jana Soulková zde začínala jako hlavní pokladní, po roce ji pak nabídli místo denní manažerky. Líbí se jí, že každý den je jiný. „Základ je asi takový, že otevřeme kino, připravíme bary, zkontrolujeme sály, brigádníky, řešíme program…,“ nastiňuje pětatřicetiletá rodačka z Vodňan.

Dost se naběhá

Pestrost práce znamená, že se dost naběhá. Navíc kancelář má dole a sály jsou nahoře. „Docela se nalítáme, ale už jsem zvyklá a nevadí mi to,“ ujišťuje sympatická blondýnka, k jejíž profesní výbavě patří kromě kostýmku také vysílačka. Když před devíti lety do CineStaru přišla, hned se jí zalíbil. „Kino bylo hodně veliké, na to jsme nebyli zvyklí. Nadchlo nás a jen jsme měli trošku strach, jestli to zvládneme,“ vzpomíná.

Potvrzuje, že mnoho diváků podléhá iluzi, že jako kinařka vidí hodně filmů. Realita? Ještě se jí nestalo, aby v pracovní době nějaký stihla. Paradoxně tak chodí do CineStaru, i když má volno – jen při něm se totiž promění v divačku.

Vypomáhá i na baru

„Každý si představí, že tu sedíme a vidíme každý film, ale opak je pravdou, ostatní jich vidí daleko víc než my sami. Občas diváky strašně překvapí, že když je potřeba, tak trháme vstupenky nebo pomáháme na baru a prodáváme popcorn. Snažíme se, aby publikum dostalo kompletní servis, tak nastupujeme na tyhle pozice, čemuž se lidé diví,“ poodhaluje zákulisí své práce.

Do kina chodí jako první hodinu před otevřením, což je ve všední dny kolem poledne. A zůstává až do konce, to znamená do půlnoci. Provoz na směny nicméně zná, zažila ho v předchozím zaměstnání jako recepční. „Jen teď s dítětem je to trošičku složitější a bez babiček a dědečků bych to asi nezvládla. Ale dobré je, že pak zase máte volné dny v týdnu,“ srovnává s pohledem na fotografii svého syna.

Poslouchá smích diváků

Někdy, když má volnou chvilku, přeci jen ale do sálu nahlédne. Ne však proto, že by se chtěla 'zašít'. „Když dáváme pěkný film, jdu se s oblibou kouknout na některé pasáže, abych slyšela, jak se lidé hromadně smějí,“ vysvětluje.

Náročné dny prožívá, když se promítá trhák rozměrů Harryho Pottera – hromada diváků znamená hromadu práce. Přesto prohlašuje, že je za tento stres ráda. „Čím víc diváků chodí, tím jsme radši,“ mluví z ní obchodní duch.

Řeší i problémy ze zvukem

Někdy řeší také konflikty, třeba problémy se zvukem, kdy pro jednoho diváka je moc nahlas, zatímco druhý tvrdí, že si zaplatil vstupenku do kina, aby si ho pořádně užil. Pokaždé se ale s nespokojenci v klidu domluvila. „Mám pocit, že když k divákovi přicházím s úsměvem, trošičku ho to odzbrojí. Nechceme se hádat, snažíme se lidem vyhovět a vysvětlit problém, který nastal. A nikdy se mi nestalo, že bych vybuchla,“ konstatuje.

Ještě více ji mrzí, když se objeví potíže s brigádníky, jako tehdy, kdy jeden z nich pouštěl kamarády zdarma. Snaží se s nimi totiž udržovat dobré vztahy. „Jsme jeden velký tým, který funguje dohromady. A vždy, když na nějakou takovou věc přijdeme, strašně nás to mrzí, z lidského hlediska je to pro nás zklamání,“ zdůvodňuje.

Příjemná jsou prý setkání s herci

Příjemné momenty naštěstí převažují. Za výjimečné považuje každé setkání s herci, které potkává v zákulisí při premiérách. Mnohdy ji překvapí, jak jsou normální a milí. „V promítací kabině máme podepsané dveře od spousty herců i režisérů,“ podotýká.

Jako divačka je nenáročná. Miluje klasické romantické komedie a české filmy. „Něco pozitivního, u čeho se zasměju. V poslední době jsem se bavila od začátku do konce u Probudím se včera, člověk si na tu dobu i trošičku zavzpomíná,“ dává příklad s tím, že popcorn si sice nekupuje, ale pokaždé si dá lupínky nachos.

Manažerka, která žije ve Zlivi, už vzala do kina i svého syna Viktora. Tučňáci z animované komedie Happy Feet ho chytli. „Vzhledem k tomu, že je mu tři a půl roku, tak se mu to sice moc líbilo, ale ještě je asi malý na to, aby tak dlouho udržel pozornost. Nicméně rád vypráví, že pracuju v kině, prostředí mu připadá asi pro jeho dětské oči velké, tak se tím i trošku chlubí,“ usmívá se jedna z opor multikina.