„Můj otec měl několik přání. Jedním z nich bylo, aby se jeho knihy četly alespoň padesát let. Já bych tu padesátku změnila, protože jeho knihy jsou nadčasové. Myslím si, že dokud bude literatura literaturou, tak se Arnoštovy knihy budou číst stále," řekla na akci v knihkupectví Lustigova dcera Eva. Přítomným divákům také sdělila, že její otec zanechal ještě sedm dalších scénářů na velkovečerní filmy, a její misí do budoucna je najít pro ně schopné tvůrce.

Režisér snímku Milan Cieslar přihodil do pléna vzpomínkovou historku o „osudovém" setkání s Arnoštem Lustigem na filmovém festivalu v Palm Beach. „Byli jsme tam jediní Češi a nějak jsme si na sebe zbyli. Jednou jsme si spolu šli zaplavat, při přecházení ulice se ze zatáčky vynořil náklaďák a smetl nás. Oba jsme byli omráčení, ale shodou okolností se nám nic nestalo. Vytahali jsme se navzájem zpoza náklaďáku, a naše přátelství bylo stvrzeno na život a na smrt." Dodal také, že podle něj nikdy nemůže film předčít knižní zpracování, protože na rozdíl od knihy v sobě filmový snímek nenese tolik osobité fantazie každého z nás. „Po přečtení knihy si může příběh interpretovat každý tak, jak chce. My jsme se ve filmu pouze snažili Arnoštově příběhu přiblížit tak, aby se na nás shora nezlobil," řekl režisér snímku Colette.

Francouzská herečka Clémence Thioly, která ve filmu hraje hlavní roli, si před publikem posteskla, že knihu zatím nepřečetla, neboť dosud nebyla přeložena do francouzštiny ani do angličtiny. O svých rolích a filmovém „pobytu" v osvětimském koncentračním táboře za války krátce promluvili herci Jiří Mádl a Eric Bouwer, podvečerní akci pak završila autogramiáda všech zúčastněných.

Eva Lustigová: O Colette jsem si s tatínkem nestihla popovídat

Dcera Arnošta Lustiga Eva žije od dvanácti let ve Švýcarsku. Je vdaná za muže indické národnosti, s nímž má dva syny. Návrat do své rodné vlasti neplánuje, ale přiznává, že Česko je pro ni jako magnet. I proto sem ráda přijímá četná pozvání, naposledy navštívila Prahu při příležitosti křtu nového vydání novely Colette a premiéře stejnojmenného filmu.

Na křest knihy Colette dorazila i Lustigova dcera Eva

Díky mnoha vašim aktivitám udržujete odkaz vašeho otce Arnošta Lustiga. Co je na této činnosti nejtěžší?

Tato činnost je mojí radostí i privilegiem. Snažím se jít za hranice udržování a Arnoštův odkaz šířit. Svět je veliký i malý zároveň, Arnošt je přeložen do více než 25 jazyků. Všeho, co je s touto činností spjato, si cením. Je v ní hodně možností být s nakladateli, překladateli, filmaři, producenty, agenty, organizacemi i lidmi, kteří ho měli rádi, nebo které zajímá jeho dílo či celosvětové svědectví. A také s lidmi, které by jeho dílo zajímat mohlo. Jen to vyžaduje čas, který si někdy půjčuji odjinud. Můj bratr Pepi v tom jede také, jsme na to dva.

Považujete znovuvydání novely Colette a natočení stejnojmenného filmu za jakési zadostiučinění?

Ano, všechno to do sebe zapadá. Je krásné, že Milan Cieslar film stvořil a dokončil s boží trpělivostí a že tomu dal všechno, co v sobě měl a co mohl. Včetně toho, že měl při sobě nadaný tvůrčí tým i skvělé herce. Na křtu knihy i premiéře filmu řekl, že se snažil, aby se Arnošt shora nezlobil. Myslím si, že nejenže by se nezlobil, ale měl by radost. Filmem oživil ty, kteří neměli štěstí přežít. Ty, o kterých Arnošt v Colette psal: „Nikdo o nás neví. Jsme ztraceni pro svět, jako svět se ztratil nám. Příběh Colette se vypráví těžko… Mlha a tma na nebi." Milana si vážím. Co se týče znovuvydání Colette, s bratrem si velmi ceníme vztahu, který nakladatelství Mlada fronta k sebraným spisům našeho otce má, i vůči němu jako člověku. Jde o pokračování v mnohaletém cyklu spolupráce naší rodiny s Mladou frontou. Nezapomínáme, že zde tatínek začínal jako mladý talent a že tu měl také možnosti vydávat i redigovat své texty do poslední chvíle.

Zhlédla jste již snímek Milana Cieslara?

Ano, přijela jsem kvůli tomu ze Švýcarska. Byla jsem na všech šesti premiérových projekcích v Lucerně, Světozoru i v Bratislavě. Stačí jen říct, že je to moje srdeční záležitost.

Měla jste tendence mluvit do tvorby filmu?

Na to se raději zeptejte pana režiséra. Zajímalo by mě, co by na to řekl (smích). Co se týče herců, vybíral si je sám, opatrně a moudře podle obou stran tohoto příběhu.

Jaké dílo vašeho otce máte nejraději?

Momentálně u mě vítězí Collete. Tento opus magnus jsem četla ve všech třech vydáních, i když bohužel pozdě, bez možnosti si o ní s jejím autorem popovídat. Podtrhla jsem ve knize většinu textu. Je to tragická báseň, která je krásná jako píseň. Je v ní tolik noci mého otce a všeho, co v sobě nosil, a z čeho se nikdy nevypsal.

Představitelka hlavní role Clémence Thioly si na křtu knihy posteskla, že není přeložena do cizího jazyka. Budou si ji do budoucna moci přečíst i zahraniční čtenáři?

První polovinu Colette nyní překládá do angličtiny Alex Zucker, který patří mezi nejlepší současné překladatele do tohoto jazyka. Překlad umožňuje Česko-izraelská smíšená obchodní komora v rámci Ceny Arnošta Lustiga. Plánujeme bilingvální vydání.

Soutěž o knihu Colette Arnošta Lustiga
Soutěžní otázka:
Příběh Colette pojednává o období:

a) Velké francouzské revoluce
b) Druhé světové války
c) Padesátých let v Československu

Odpovědi zasílejte do 23. září do 12 hodin na e-mail: soutez.prazsky@denik.cz, do předmětu uveďte heslo „COLETTE". V e-mailu nezapomeňte uvést adresu a své telefonní číslo, na kterém Vás budeme informovat o výhře.