Třikrát to Václav Havel zkusil s filmovým studiem, třikrát marně. Z politických důvodů nevyhověl. Přesto se do českého filmu – jakkoli ho řada lidí spojuje na kulturní scéně především s divadlem – přece jen otiskl. Díky některým malým roličkám, hercům, jež ho na plátně či obrazovce ztvárnili, scénářům i režijnímu debutu Odcházení, který stihl uvést do kin několik měsíců před svou smrtí.

Zkazil to děda

Film ho fascinoval od dětství a s gustem psával o návštěvě kina babičce. „Jmenovalo se to Tabu. Bylo to pěkné, ale jeden děda to celé zkazil. Byl moc starý, ošklivý a měl rád mladé dívky,“ ocitoval desetiletého Havla Michael Žantovský ve své knize Havel.

„Herecký křest“ si odbyl jako malý kluk, kdy jej spolu s bratrem Ivanem natáčeli doma na 35mm materiál, který byl (bezesporu díky strýčkovi Milošovi) velmi kvalitní a dodnes je čitelný. Později účinkoval i v hraném filmu, šlo ale vesměs o drobné epizodky. Ve snímku Štěňata, prvním realizovaném scénáři Miloše Formana, si zahrál mladíka s knihou na Karlově náměstí, v titulcích ho ale nenajdete.

Studenti ZŠ Mikulova v Praze diskutovali k tématu výročí úmrtí Václava Havla s redaktorkou Deníku Kateřinou Perknerovou
Václav Havel očima dnešního dítěte: Říkal pravdu, ale nikoho neurážel

Objevil se ve filmu Každý mladý muž (v Juráčkově povídce Achillovy paty) a v dokumentu Radůze Činčery Mlha zachycujícím tvůrčí zákulisí Divadla Na Zábradlí. Dokumentů, kde vystupuje, je dlouhá řada. Mnozí tvůrci pracovali jen s archivy, někde ale vystoupil prezident osobně. Zmiňme alespoň dva.

Za etapou, kdy pracoval jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru, se ohlíží v dokumentu Občan Havel přikuluje Jan Novák. Budoucímu prezidentovi bylo tehdy osmatřicet a rok válel ve sklepě sudy piva Krakonoš. Bral 1700 měsíčně, do práce ovšem jezdil mercedesem. „Budil pozornost, protože vždycky zastavil vedle moskvičů šéfů pivovaru, tak mu tam nakonec zakázali parkovat,“ vzpomínal se smíchem Novák.

České století i Blaník

Pozoruhodný dokument o něm roztočil Pavel Koutecký, který dostal od prezidenta výjimečné privilegium. Třináct let směl Havla natáčet  v práci i soukromí a měl přístup do míst, kam jiné filmaře nepustili. Občana Havla ale nakonec uvedl do kin Miroslav Janek, Koutecký se premiéry nedožil. Na jaře 2006 se zřítil při natáčení z výškového domu.

Slovenská premiérka Iveta Radičová s exprezidentem České republiky Václavem Havlem setkala v sobotu 10. prosince 2011 v centru součastného umění Dox v Praze 7, kde Havel dostal cenu Jána Langoše.
Havel a Slovensko? Sametová revoluce či krach zbrojovek, vybaví si sousedé

Osobně se Havel mihl i ve filmech Horempádem a Czech Made Man. V hraných filmech mu propůjčilo tvář hned několik herců. Ve snímku Zemský ráj to napohled! ho ztvárnil Ondřej Vetchý, v jednom seriálu a jednom filmu Marek Daniel: ve třech dílech pozoruhodného Sedláčkova cyklu České století a filmu Prezident Blaník. Tam si zahrál dvojroli - v režii Marka Najbrta coby lobbista Blaník kandidující na prezidenta pod heslem "Máslo a lithium do každé rodiny“ se setkává s Havlem ve snech. "Odpovědnost, strach a vzrušení. Největší výzva v mé kariéře," popsal herec své "havlovské" angažmá v Českém století, jehož se zhostil bravurně.

Esence Havla

Přeborníkem se stal i Viktor Dvořák. „Nikdy mě fyzická podoba s Václavem Havlem nenapadla. Jako první mě na to upozornila herečka Jaroslava Adamová. Ale bral jsem to jako krátký postřeh,“ komentoval herec dvě havlovské role (Pražské orgie a Havel). K ztvárnění Havla dodal: „Byl jsem na tom jako většina Čechů, kteří si myslí, že Havla dobře znají. Ale ono to tak není. Pro mě bylo nejdůležitější zachytit esenci Havla jako člověka.“

Filmovou vášeň projevoval Havel i jinak. Inicioval zrod tzv. Originálního videojournalu, kam přispíval autorsky, a i jako vytížený prezident pořádal alespoň filmové večery pro přátele a filmaře.

Celoživotní lásku k filmu završil režijním debutem Odcházení. „Je to pro mně velké dobrodružství. Těším se na plac i na další práce potom - jako je střih, postprodukce a podobně,“ svěřil se před první klapkou filmu, kam obsadil mimo jiné Josefa Abrháma a Dagmar Havlovou. „Chtěl bych vytvořit dílo, které má hlavu a patu a za něž se nebudeme muset stydět. A které bude mít co říct třeba i za deset let.“

Ten čas právě uplynul.