Pro řadu jeho fanoušků proto přišla v sobotu smutná zpráva, že herec v 86 letech zemřel. Kdybychom chtěli být styloví, řekli bychom, že si jej povolal Velký Manitou. Podle zahraničních agentur a svého právníka byl Pierre Brice delší čas nemocný a zesnul v pařížské nemocnici, kde u něj do poslední chvíle byla jeho dlouholetá manželka Hella Krekel.

Fenomén

Pierre Brice v Hatích na Znojemsku.Pierre Louis Baron de Bris, jak zní celé hercovo jméno, se narodil do šlechtické rodiny a dostal solidní vzdělání. Těžko se dohadovat, jaké „nadšení" asi budila v jeho rodu herecká kariéra, jedno je ale jisté. Poté, co se poprvé objevil na plátně v kostýmu náčelníka Apačů, bylo jasné, že mu už žádný další počin nepřinese takovou slávu. Přitom původně tvůrci uvažovali o jiných adeptech, režisér Harald Reinl (mimochodem velký fanoušek indiánských příběhů) jej ale zahlédl na jednom festivalu, kdy byl herec prakticky ještě neznámý, a bylo rozhodnuto. Briceovi, který měl v té době už s ohledem na svůj původ trochu jiné představy o umělecké kariéře, se ale do natáčení nechtělo. Krom jiného i proto, že měl v knihovně jiné knihy nežli rodokapsy Karla Maye, a o Vinnetouovi mnoho nevěděl. Jeho agent ho ale nakonec přesvědčil. Očividně prozíravý muž.

A tak se zrodil fenomén, na kterém s Bricem výrazně zapracoval i druhý protagonista filmové série, americký herec Lex Barker čili Old Shatterhand. Objevili se spolu v sedmi filmech, přičemž oba za sebou měli v civilním životě válečnou zkušenost. I ta je možná tak trochu předurčovala k postavám, v nichž na plátně působili autenticky. Včetně toho, že uměli vzít zbraň do ruky, aniž by divák měl pocit, že museli trávit hodiny na střelnici. Na premiérách filmů vítaly Bricea davy fanoušků a smrt Vinnetoua v roce 1965 ve filmu Poslední výstřel byl od tvůrců vskutku troufalý čin. Vzbudila vlnu protestů, a tak musel být náčelník Apačů aspoň v několika dalších filmech ještě na čas oživen… Velké přízni se rudý gentleman těší i u nás, dvakrát se objevil na Open Air Festival Trutnov, setkal se také se svým úspěšným českým dabérem Stanislavem Fišerem.

Pokrevní „bratři"

Pierre Brice v Hatích na Znojemsku.Západoněmecká série všech jedenácti přepisů mayovek vznikla v průběhu let 1962 1968 vesměs v přírodních kulisách tehdejší Jugoslávie a dodnes patří k evergreenům televizní obrazovky. Dnes možná řada z nich působí jistou naivitou a idylizujícím pohledem na indiánské kmeny úsměvně. Nicméně hodnoty, které pokrevní „bratři" nabízeli, jsou nadčasové: smysl pro čest, přátelství, odvaha a boj za správné cíle.

Pierre Brice, který přežil Lexe Barkera o čtyřicet dva let a který o své osudové postavě napsal knihu (Vinnetou a já: Můj skutečný život), se jimi řídil i v soukromí. V 90. letech navštívil Bosnu a s humanitárním konvojem vozil charitu pro děti. Před deseti lety odjel se štábem stanice RTL na Srí Lanku pomoci obětem tsunami.

Táž stanice letos mimochodem ohlásila novou trilogii mayovek a zvažovala, že by herci nabídla roli Inču-čuny, otce Vinnetoua a Nšo-či. Kdo ví, třeba se s ním setká v indiánském nebi, kam si jej povolal Velký Manitou.