„Své sloupky jsem psala z určitého přetlaku pro jeden časopis a ohlas na knižním trhu mě těší. Fascinuje mě, že mi lidé v anketě dali své hlasy," řekla herečka, která 17. dubna oslaví čtyřicetiny. Vzbudilo to v ní řadu pocitů včetně uspokojení, radosti, překvapení či ješitnosti. „V tomto případě šlo ale o jakousi dekompresi, určité vydechnutí mezi herectvím a rodinou," vysvětlila, proč se do psaní pustila. Jako herečka je v rolích vždy za někoho, zatímco v tomto případě pustila čtenáře do svého soukromí. Zatím jich bylo na 30 000 - tolik výtisků se už prodalo.

„Nešlo však o nějakou bezhlavou činnost, když jsem skoro pět let měsíc za měsícem psala o věcech, které se mě osobně dotýkaly. O tom, nakolik je má výpověď otevřená, jsem příliš nepřemýšlela," dodala. Dnes uznává, že bez tlaku časopiseckých uzávěrek by se jí psalo hůř, ovšem už teď je rozhodnuta v psaní pokračovat.

To nejlepší se teprve stane

Geislerová se letos objevila na plátně v Sádkově hororu Polednice, loni točila film o atentátu na Heydricha Anthropoid britského režiséra Seana Ellise. Před Vánoci se v kinech objeví romantická komedie Pohádky pro Emu, kde ztvárnila partnerku Ondřeje Vetchého v páru, který k sobě hledá cestu. S režisérem Jiřím Strachem bude pracovat ve studiu na pokračování snímku Anděl Páně a pak ještě v jeho seriálovém projektu Krev démona. Objeví se i ve výpravném historickém seriálu České televize Já, Mattoni a je obsazena do příběhu milostného trojúhelníku režisérky Alice Nellis.

Aňa Geislerová.„Snímek s pracovním názvem Anna řeší silné ženské téma a chystá se už téměř deset let. Jde o fantastický scénář a jsem si jistá, že pokud jsem do něj stále zapojena, budu určitě hrát jinou postavu než studentku," dodala k projektu, který má vzniknout v koprodukci s Německem a Británií. Před svým kulatým životním jubileem nechce bilancovat.

„Zatím si myslím, že je to v té hlavě pořád lepší, nevím, kdy se ten pocit zastaví. V každém případě však věci kolem tak neprožívám. Děsivou vizí by pro mě mohl být jakýsi cynismus, ale myslím, že nehrozí. Mám pocit, že to nejlepší se teprve stane," uvedla herečka, kterou prý divadlo neláká. Už proto, že je pro ni jako pro trojnásobnou maminku složité časově a organizačně.

„Bez svých dětí neumím být. Už tak mám velký problém, když točím déle. Divadlo ale v srdci nemám vždycky jsem toužila dělat film. A tak je beru za jakési penzijní připojištění," dodala Geislerová. Už se vidí, jak ve stáří bude na „besedách sklerotiků" se svými populárními vrstevníky vyrážet za publikem a přilepšovat si k důchodu.

Aňa Geislerová debutovala jako třináctiletá ve filmu Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola. Její hvězdnou kariéru odstartovala role Mariky v thrilleru Filipa Renče Requiem pro panenku z roku 1991. Objevila se i ve Švankmajerově snímku Šílení a pokryla tak celé spektrum českých režisérů, tedy Renče, Svěráka, Gedeona, Slámu, Hřebejka, Trojana či Stracha. Přitom se od čtrnácti let věnovala modelingu v Miláně, nedokončila konzervatoř a vzdělání pak doháněla soukromě. O tom, že úspěšně, svědčí i její herecká účast na projektech zahraničních filmařů. Jejím manželem je divadelní režisér Zdeněk Janáček. Mají spolu dva syny, Maxe a Bruna, a dceru Stellu.