Je to už deset let, co si hongkongský režisér Kar-wai Wong dopřál nostalgické ohlédnutí za starou školou čínského bojového umění a natočil Velmistra. Je inspirovaný životem Ip Mana, který mimo jiné trénoval legendárního herce akčních filmů Bruce Leeho - jenž zemřel v pouhých dvaatřiceti letech, pravděpodobně kvůli mozkovému krvácení na následky častých zranění hlavy během natáčení. Režisér, který - jak sám přiznává - není velkým znalcem kung-fu, kvůli tomu několik let bojové umění studoval. A skrze Manův příběh se vyjadřuje i k jiným věcem. Je to film o jedné končící bojové éře nesoucí sebou i konec starých hodnot.

| Video: Youtube

Poezie boje

„Leh a stoj. Uděláš chybu a ležíš. Zůstaneš stát, zvítězíš.“ Těmito slovy vystihujícími princip bojového umění kung-fu Velmistr začíná. Hned zkraje nabídne delší bojovou pasáž zahalenou nocí a zkrápěnou deštěm, jež představí poetizující styl, jímž Wong s oblibou vypráví – a to včetně brutálních akčních scén.

Připomeňme, že světový věhlas si pětašedesátiletý čínský režisér získal snímkem Šťastni spolu, za nějž vyhrál v roce 1997 režijní cenu na festivalu v Cannes. Zasloužené pozornosti se těšila o tři roky později i podmanivá romance Stvořeni pro lásku, která vynesla režisérovi Césara v kategorii Nejlepší zahraniční film. Melodrama Moje borůvkové noci (2007) bylo jeho prvním filmem v angličtině, zahajovalo Cannes a ozdobila je hereckou účastí zpěvačka Norah Jones (a také Jude Law, Rachel Weiszová a Natalie Portmanová), ukázalo ale také, že má filmař i limity. Forma tu převažuje nad obsahem a na rozdíl od jiných jeho děl spěje příběh nezvykle přímočaře k předvídatelnému, téměř kýčovitému happy endu. Byla to patrně úlitba hollywoodskému očekávání, v jeho tvorbě ale patří tahle sentimentální borůvková odbočka k slabším počinům.

Míjení, láska, tradice

Velmistr, zatím jeho poslední snímek, je už zase návratem do asijského světa a k hongkongským hercům. Mimochodem, Wong Kar-wai, který je pověstný svým komplikovaným způsobem práce a protahováním finálních rozhodnutí, odsouval konečný střih filmu tak dlouho, až ho svou trilogií Ip Man trumfl v čase herec a režisér Donnie Yen.

Fotogalerie: Kung-fu trochu jinak

Dlouhá práce na Velmistrovi se ale vyplatila. Film nabízí asi nejsilnější tresť toho, co jeho tvůrce charakterizuje a čím se často zabývá. Motiv míjení, nenaplněné lásky, plynutí času, osudovost, věčné hledání, ale i úcta k tradici. Příběh mistra kung-fu Ip Mana líčí Wong coby spoluautor scénáře (také Haofeng Xu a Jingzhi Zou) sice jako konfrontaci dvou mužů i bojových škol, zároveň jej ale prolíná s linkou půvabné Gong Er, vyučené rovněž v bojovém umění. Kromě kung-fu a smyslu pro čest je pojí i vzájemná náklonnost, jež ovšem nemá šanci dojít naplnění. Jejich cesty, jež začínají rokem 1936, sledujeme v průběhu několika dekád a společenských proměn.

Oslnivé souboje

Občas je vzhledem k neklidnému střihu a skokům v čase nesnadné film sledovat. Přesto má potenciál vás uhranout. Jeho síla, jakkoli je vyprávěn v pomalém tempu, je v důmyslném střídání nálad - hlučných akčních scén a ticha dialogů či křehkých rodinných okamžiků. Chvíli urputný boj a křik, pak zase důvěrný moment, kdy žena myje svého muže. Oslnivé bojové choreografie nabízí režisér v nejrůznějších kulisách a kompozicích (od proudů deště až po sypající se sníh, který bojovníci krouživým pohybem nohy vzápětí odhrnou), ohromuje čistotou stylu, ale i brutalitou, bojovými prvky a hrou paží (metoda 64 rukou). Libuje si ve zpomalených záběrech, jež mu dávají možnost vykreslit i ty nejmenší detaily včetně dešťových kapek, sněhových vloček nebo konečků hebkých kožešin, které rozechvívá vítr.

Souboje a sólové tréninky se odehrávají v nevábných setmělých ulicích, na domácím dvorku či v lese mezi zasněženými stromy, místy připomínají svým laděním úchvatnou taneční podívanou. Působivá je klíčová scéna souboje na nádražním perónu, jejíž napětí násobí dlouhý projíždějící vlak, pod nějž může kdykoli jeden z bojovníků druhého srazit.

Proklestit se k zážitku

Svoji magii má samozřejmě dobová výprava i pečlivý výtvarný koncept skládající Wongovu další filmovou báseň – bílé prapory s černými nápisy připomínajícími až kaligrafická díla, mrazivá nálada přímořské zimní pláže, teplé barvy interiérů, elegantní ženské kostýmy a jednoduché linie, promyšlené svícení i detaily sahající až k precizně stékající hrdinčině slze brázdící tiše její alabastrovou tvář.

close Leh a stoj. Uděláš chybu a ležíš. Velmistr vzdává hold starému bojovému umění info Zdroj: se svolením Film Europe zoom_in Leh a stoj. Uděláš chybu a ležíš. Velmistr vzdává hold starému bojovému umění

Herecky je film bezchybný a i když většině diváků asi jména nic neřeknou, zmiňme alespoň ty hlavní: Tony Chiu-wai Leung jako Ip Man, Qingxiang Wang alias mistr Gong nebo mimořádně půvabná Ziyi Zhang v roli Gong Er. Potěší i závěrečná hudební variace na motiv z amerického filmu Tenkrát v Americe, jež podtrhává nostalgii po časech, kdy čest a přímost stály výše než neomalenost a intriky. Právě tenhle povzdech i apel k znovunalezení moudrosti, rovného boje a tradičních hodnot kung-fu lze ve Wongově filmu při pozorném sledování číst. Jen není úplně snadné se jím proklestit.

Hodnocení Deníku: 70 procent