Škála postav, které Vladimír Dlouhý ztvárnil ve filmu, televizi a divadle, je obdivuhodná. Odráží se v nich jeho obrovské nadání, lidská pokora a úžasná empatie vůči charakterům, do nichž se při práci ponořoval. Mluvit o nich s novináři ale nechtěl – asi proto, že netoužil mrhat slovy, možná ani neměl zapotřebí na sebe příliš upozorňovat.

„Petr z Arabely že byla moje zásadní televizní role? Nevím, snad, je to všechno strašně dávno,“ pronesl s letmým úsměvem na tváři po projekci snímku režiséra Jaroslava Brabce Aljona, který je jedním z posledních, v němž se objevil (z pohledu uvedení do kin, respektive na televizní obrazovku následoval ještě Kajínek a Domina).

Petra Špalková hraje jednu z rolí v seriálu Stíny v mlze.
Beskydy a Ostravu obsadili filmaři. Natáčí nový kriminální seriál

I tohle krátké sdělení stačilo k tomu, aby si člověk uvědomil, že Vladimír Dlouhý byl nesmírně charismatický, zároveň i trošku tajuplný člověk. Jen nachomýtnout se v jeho blízkosti, když si například po křtu desky v divadle vychutnával cigaretu, byl zážitek.

Místo zdeníka herec

Pražský rodák chtěl být původně zedníkem. O jeho osudu ale již dříve rozhodla pomocná režisérka Milada Mikešová, která v roce 1970 obcházela školy a hledala představitele hlavní role do filmu Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže. Vladimír Dlouhý se jím skvěle uvedl a díky tomu se stal v následujících letech jedním z nejvyhledávanějších představitelů dospívajících chlapců (filmy Robinsonka, Ostrov stříbrných volavek, Něco je ve vzduchu či Hop – a je tu lidoop).

Později se uplatnil i v pohádkách. Mimo jiné výborně ztvárnil dva Petry: mlynářova syna, kterého macecha vydá na pospas peklu v pohádce S čerty nejsou žerty, a už zmíněného inženýra ve Vorlíčkově slavném seriálu Arabela. Zazářil i v dalších seriálech jako Dobrá voda, Doktor z vejminku, Sanitka, Druhý dech, Hříchy pro pátera Knoxe či koprodukčním Dobrodružství kriminalistiky.

Obsáhlý je i výčet filmů, v nichž účinkoval (Knoflíkáři, Jedna ruka netleská, Non plus ultras nebo Bumerang). Z těch posledních výtečně ztvárnil úlohu závistivého a křiváckého kostelníka Bártíka v Renčově Hlídači č. 47 (získal za něj Českého lva). Nebo postavu zranitelného, ale vnitřně houževnatého muže, jakým byl jazzový klavírista v televizním filmu Jaromíra Polišenského Swingtime.

Sešel se v něm se svým mladším bratrem Michalem, s nímž účinkoval i na jevišti. Konkrétně ve hře Chvála bláznovství, již s úspěchem uvádělo pražské Divadlo Kalich. Příběh dvou autistů, kteří dostanou od města Oslo sociální byt a zkouší žít na vlastní pěst, proměnili bratři Dlouzí v herecký koncert.

Nesmíme to propást

„Hru jsem si přečetl jako první a pak jsem bráchu asi měsíc upomínal, aby si už konečně našel chviličku a přečetl si ji také, protože je opravdu dobrá. Po dalším měsíci, asi ve čtyři hodiny ráno, mi od Vladimíra přišla textovka asi v tomto znění – tohle nesmíme propást. Takže bylo rozhodnuto, že ji začneme zkoušet,“ vyprávěl tehdy Michal Dlouhý.

Psí láska (2020)
Se čtrnácti psy na cestě. Linda Jablonská nabízí neobvyklý portrét

Jeho starší sourozenec, absolvent Pražské konzervatoře, působil nejprve v Divadle Na zábradlí. Poté hrál v Městských divadlech pražských, respektive v Rokoku, nakonec zakotvil ve vinohradském divadle. Na jevišti byl Caligulou, Macbethem, Nerem v Hostině u Petronia, Jagem v Othellovi či Raskolnikovem ve Zločinu a trestu.

Vladimír Dlouhý spolupracoval i s rozhlasem, byl také skvostný dabér. Jeho hlasem promlouvali například američtí herci Tom Hanks nebo Mel Gibson.