Tam z oněch slov je růží sad… Kdo by si nepamatoval zasněný výraz a procítěnou recitaci šrámkovského mladíka s tváří Eduarda Cupáka. Brněnský rodák měl podobně jako většina jeho postav křehkou duši, tu však zasáhla už v dětství citelně válka.

Jeho otce a babičku popravili v roce 1942 Němci kvůli padělkům potravinových lístků. Malý Eduard se tím velmi trápil a silně se upnul na matku. Díky ní se mu dostalo patřičného vzdělání – byl obklopen knihami, hudbou, chodil do divadla.

Někde tady už přeskočila jiskra, a tak se v roce 1947 přihlásil na brněnskou Státní hudební a dramatickou konzervatoř. Potkal se tu s mladičkou učitelkou Vlastou Chramostovou.

Uvědomělý vyhazov

V osmnácti debutoval úspěšně větší rolí syna uprchlého myslivce ve filmu Temno (1950). Pak ale přišlo (patrně od některého z „uvědomělých“ spolužáků) udání kvůli jeho odlišné sexuální orientaci, která byla tehdy považována za trestný čin.

Následovaly výslechy na StB, vyhazov z JAMU a zákaz účinkování ve Státním divadle v Brně. Místo vůně hereckých šaten přišla fyzická práce v kuřimské fabrice.

Zachránil ho pražský konkurs na film Václava Kršky Stříbrný vítr, který mu doporučil kamarád. A vyhrál. Navíc poznal režiséra, který mu dal pocit sebedůvěry a další krásné role. Mladý Jirásek ve filmu Mladá léta, lyričtí intelektuálové Roškot v Měsíci nad řekou, septimán Ratkin v poetickém dramatu Stříbrný vítr. Během jednoho roku se Eduard stal miláčkem mladého publika.

Krásné herečky

Krškovy filmy byly navíc ojedinělým důkazem, že i v tuhých 50. letech plných agitek se daly točit kvalitní látky. Vrátil se k divadlu, vidět byl ale v této dekádě zejména na stříbrném plátně. Bravurně zvládal různé mužské charaktery i žánry – pohádku Labakan, psychologická dramata Vina Vladimíra Olmera, Žižkovská romance, Cesta zpátky nebo Sny na neděli.

Hrál po boku nejkrásnějších hereček, které oceňovaly jeho galantnost a humor – Jana Rybářová, Jana Brejchová, Zdenka Procházková, Alena Vránová, Marie Tomášová. Jemu se ale dál líbili muži.

Architekt života

V roce 1959 se seznámil s technikem ČKD Václavem Květem a začali spolu žít. Nejprve u Eduarda na Starém Městě, po smrti režiséra Kršky v jeho bytě na Malé Straně, později ve mlýně v Brtnici, který si přebudovali na letní sídlo.

„Byl takový architekt. Života, postav i mlýna, který postavil,“ řekla o něm trefně kolegyně Jaroslava Adamová v cyklu Předčasná úmrtí. Zahrada u mlýna se stala jeho vášní. S citem pro geometrie a barvy sázel a kombinoval trsy květin. Viktor Preiss dodnes s obdivem vzpomíná na jeho sofistikovanou radu: „Nikdy nepoužívej rotační sekačku. Musí to být rovný hladký střih, aby se tráva netřepila a pak ji pěkně vymeť březovými košťaty.“

Podmanivý hlas 

V televizi se líbil jeho kultivovaný projev a podmanivý hlas, kterým dostával do extáze ženy a díky němuž se uplatnil v dabingu. Nestárnoucí roli otce ztvárnil v sérii Taková normální rodinka, hrál v detektivkách i pohádkách, nejlepší role mu ale nabídlo kino: Kladivo na čarodějnice, Pane, vy jste vdova, Vím, že jsi vrah.

Cigarety mu ubližovaly, ale nedokázal se své neřesti, stejně jako zahrady, vzdát. Zemřel na rozedmu plic v 64 letech, dnes uplynulo čtvrtstoletí od jeho úmrtí.