Věcně to shrnuje celovečerní dokument Kevina MacDonalda s prostým názvem Whitney, jenž se poprvé představil letos v Cannes a od konce minulého týdne je v našich kinech. Údělem nadané zpěvačky, na niž profese i někteří blízcí naložili příliš mnoho, připomíná osud Amy Winehouse. O britské soulové zpěvačce zesnulé v sedmadvaceti vyprávěl před třemi lety v portrétu Amy Asif Kapadia.

Sílu jeho filmu Whitney nepřekonala. Nicméně i tak má MacDonaldův počin, na němž pracoval dva roky, silnou výpovědní hodnotu. Tvoří ho řada archivních záběrů a výpovědi zhruba 70 lidí. Počínaje její matkou a konče Kevinem Costnerem, s nímž hrála ve filmu Osobní strážce.

Skládá obraz zdánlivě silné, živelné, ale vnitřně křehké ženy, jež zápasila se složitými rodinnými vztahy, s nevyrovnaným manželem, jenž ji přivedl k drogám, depresemi a sexuálním zneužíváním ve vlastní rodině. Právě tato raná traumata, o nichž se mimochodem zpěvaččina matka dozvěděla až z filmu, poznamenala její soukromý život. Film si všímá i smrti zpěvaččiny jediné dcery, jež byla nalezena ve vaně tři roky po matčině skonu – prakticky za stejných okolností jako ona. A dokládá, jako jiné filmy před ním, jak krutou daň si tato branže umí vybrat, není-li člověk dostatečně silný a nemá oporu v blízkých.