„To Don Quijot si vybral mě, ne já jeho,“ prohlásil Gilliam o hrdinovi filmu Muž, který zabil Dona Quijota. Rodil se přes dvacet let a asi žádného jiného ve filmové historii už nepotká tolik překážek. Režisér to na festivalu ve Varech potvrdil. „Ano, bylo to martýrium. Po všech stránkách. A to víte, že jsem pochyboval. Ale mám kliku, že mám mizernou paměť a rychle zapomínám to špatné. A taky jsem v projekt věřil. Útěchou mi byl Orson Welles, některá jeho díla byla také kalvárií,“ svěřil se. Ohledně čerstvého soudu o práva k filmu řekl: „Jde shodou okolností o část filmu, která byla nejtěžší. Asi i proto má nutné dozvuky v téhle tahanici. Ale zůstávám optimistou.“

Jak řekl, scénář prošel během času značnými změnami. „Zkraje se měla hlavní postava, kterou hrál původně Johnny Depp, uhodit do hlavy a ocitnout v 17. století,“ řekl. „Ale nakonec jsem se rozhodl nechat ji v současnosti. Náš Quijot je krom jiného o tom, co film dělá s lidmi, kteří ho realizují, o tom, jak je nebezpečný. Hrdina Toby je toho důkazem – profesní úspěch jej zkazil, přišel o duši.“
Někdejší člen už rozpadlé skupiny Monty Python se zmínil i o proměnách své profese. „Začínal jsem u televize, od ní jsem utekl k filmu, teď se filmové řemeslo zase vrací k obrazovkám. Streamující stanice jako Netflix vysílají kvalitní filmy i seriály. Lidé u nich tráví spoustu hodin. Je to dobrá produkce. Ale už nejde o sdílený zážitek. Kino je temný chrám, kde vás dobří vypravěči zavedou do svých úžasných světů a vy to můžete prožít společně s dalšími diváky. To žádná sebevětší obrazovka nenahradí,“ zastal se kina. Mluvil i o obsahu a formě dnešních filmů.

„Tvůrci dnes vše vyprávějí konkrétně a v detailech, nosí své příběhy publiku na talíři. Nezbývá pak žádný prostor pro obrazotvornost. To je škoda,“ posteskl si Gilliam, jemuž prý nápady chodí samy. „Nejsem jako Woody Allen, který vyhazuje spoustu peněz za psychiatry, aby byl ok. Já si prostě ve své hlavě ustavičně hraju a čekám na nápad. A on vždycky přijde,“ pravil rozverně režisér, jenž ve Velkém sále bavil diváky i tím, že si lehl na jeviště.
Léto s gentlemanem
Herce Jaromíra Hanzlíka naopak festival dojal. „Vehnali jste mi slzy do očí,“ přiznal ve čtvrtek před našlapaným karlovarským divadlem herec, jemuž festival k letošnímu jubileu věnuje na závěrečném večeru Cenu prezidenta festivalu. „Nikdy jsem žádnou cenu nedostal a najednou mám dvě,“ svěřil se rozechvěle herec, jenž se dočkal pocty už na zlínské přehlídce filmů pro mládež.
Ve Varech uvedl v rámci své pocty Bloudění, jež nastartovalo jeho kariéru. Film z dílny Jana Čuříka a Antonína Máši vznikl roku 1965 a zahrály si v něm mj. Jiřina Jirásková a Jana Brejchová. Přibližuje generační konflikt otců, kteří se složitě vyrovnávají s účastí na stalinských represích, a jejich dospívajících synů, kteří už se dívají dopředu a chtějí žít po svém. Hanzlík přiznal, že na tento snímek léty téměř zapomněl a ocenil fakt, že jej festivaloví dramaturgové připomněli.

Sedmdesátiletý herec, jenž se naposled objevil ve filmu Gangster Ka, začne záhy natáčet s Jiřím Adamcem nový projekt: Léto s gentlemanem. Pro oba je to debut - tvůrce seriálů Pojišťovna štěstí nebo Zkoušky z dospělosti, se poprvé ujme režie hraného filmu pro kina, Hanzlík si k němu napsal poprvé vlastní scénář. Titul je lehkým odkazem na slavné Léto s kovbojem a půjde o příběh pozdní lásky. Po hercově boku uvidíme Alenu Antalovou a Igora Bareše.
Třicítka očima fotografů
V karlovarské Galerii umění se až do září zabydlela výstava fotografií, jež připomíná atmosféru uplynulých ročníků festivalu objektivem řady fotoreportérů. Najdeme tu řadu světových hvězd, ovšem kdyby se soutěžilo o to, která z fotografií má prim, byl by to určitě Jiří Bartoška na golfu. Detailní momentka s vlající kšticí, rozmáchnutou paží s holí a zároveň cigaretou v ústech prostě nemá chybu. Trefné kouzlo okamžiku. Škoda, že chybí popiska s autorem. Slušné body sbírají i dvě čísla taneční - Kryštof Mucha v odvážné póze na parketu se sklenkou i lahví (patrně Moetu) a Antonio Banderas na terase s deštníkem. Svůj půvab má i rozchechtaný, jinak vždy seriozní Marek Eben usazený ležérně na balustrádě Puppu.

Každý z fotografů vidí karlovarskou přehlídku po svém, nezajímavější jsou záběry Michala Čížka a portréty Zuzany Mináčové. Jsou tu k vidění fotografie Sharon Stone, Johna Travolty, Renée Zellweger, Leonarda DiCapria, festivalového týmu, batůžkářů, novinářů… Koncepce mohla být (minimálně v časové ose) pečlivější, až na výjimky působí trochu bez ladu a skladu, divák si tu ale najde to, co ho baví.