Kdo může říct, že těsně před devadesátkou natočí parádní film, který nebude sentimentální, ukecaný ani nudný? Od minulého týdne bez debaty Woody Allen. Jeho novinka Zásah štěstím srší ironií, chytrými postřehy, nadhledem i důmyslnou detektivní zápletkou à la hra osudu. Je to milé překvapení, zvlášť když leckteré ze snímků z poslední režisérovy dekády, i pár starších, měly kolísavou úroveň (Do Říma s láskou, Café Society, Festival pana Rifkina).

Jako by se americký filmař (jenž se po obvinění ze sexuálního obtěžování nevlastní dcery uchýlil od roku 2019 do Evropy) u svého jubilejního snímku vzchopil k mimořádnému výkonu. Koneckonců padesátým filmem by se měl podle svých slov rozloučit s kariérou. Nechme teď stranou jeho obvinění (jež mimochodem americký soud dosud právoplatně neprokázal).

Starý dobrý Allen

Zásah štěstí je v každém případě velmi podařený film, jenž připomíná všechny hlavní atributy, které dělají Allena jedinečným autorem a filmařem: dobře napsané a uvěřitelné charaktery, rozkošně zašmodrchané vztahy, svižné a trefné dialogy, sebeironie, schopnost přecházet s lehkostí mezi žánry, nečekané zvraty a znejistění. Hybnou silou životů a změn jeho postav jsou náhody a nehody, „zločiny a poklesky“ (abychom připomněli jeden z jeho nejlepších filmů z roku 1989). Stále přitom platí, že Allen obdivuhodně dobře rozumí ženské duši a že mistrovsky balancuje mezi smíchem a smutkem, reálným napětím a nadsázkou.

Zdroj: Youtube

Což platí v případě Zásahu štěstí dvojnásob. Z melancholické romantické komedie se snímek v určitém bodě přepne do detektivky, v níž se občas dějí až neuvěřitelné věci a jejíž napětí stoupá. Onou allenovskou náhodou, jež znejistí postavy a postupně na sebe vrší konflikty a lži, je nevinné setkání s bývalým spolužákem Alainem, kterého potká hrdinka filmu Fanny. Půvabná vdaná žena se s ním začne tajně scházet a čím dál více si uvědomuje fatální limity zdánlivě spokojeného manželství s mužem, který je bohatý, ale majetnický a žárlivý. Je jisté, že tahle aférka neskončí dobře, Fanny si ale nemůže pomoci…

Žena mezi dvěma muži

Allen si tentokrát až s rozkoší s postavami hraje, nechává je tápat v citovém neklidu a trápit se, zkoumá různé podoby lásky i vztahů – radostné milostné okouzlení a pocit svobody staví vedle potřeby druhého vlastnit, hlídat a chlubit se jím (ideálně s drahým prstenem, který vám urputná polovička koupí a proti vůli vnutí před odchodem do společnosti jako Jean). Neboť jak říká hrdinka: „Úspěch vztahu nejde naplánovat.“

 Lou de Laâge a Niels Schneider Lou de Laâge a Niels SchneiderZdroj: se svolením Bioscop

V nečekanou chvíli pak připraví divákovi zvrat, naruší model ženy mezi dvěma muži a vtáhne do děje další postavu – hrdinčinu matku, jež dá vyprávění nový impuls a stane se klíčovou osobou v gradujícím vyprávění. Zajímavým dějovým motivem je tu lov – jako demonstrace mužské síly i jako významná kulisa napínavého finále.

Pastva pro oči

Allen si už jednou vypůjčil pro filmové kulisy Paříž (okouzlující retro Půlnoc v Paříži), tentokrát si nicméně jejích uliček a náměstí moc neužijeme. Kameraman Vittorio Storaro zato pracuje důmyslně i poeticky s kompozicí a barvami – ať už v podzimem zbarvených parcích, galerii či v interiérech (teplé barvy a světlo v podkrovním hnízdečku lásky nebo převažující studené tóny v rozlehlém moderním bytě Fanny a Jeana).

Přečtěte si také recenzi nového filmu Wonka:

Timothée Chalamet v roli Wonky
S bonbóny a dobrou náladou. K divákům míří Wonka, ideální dárek do vánočních kin

Doslova pastvou pro oči je finále gradující na honu v lese plném zlatavého listí a stromů, jež se stávají nepřehledným labyrintem, v němž číhá nebezpečí a kde se neznalý člověk snadno ztratí…

Woody Allen si pro svůj ryze „francouzský“ příběh vybral francouzské herce (i když scénář psal anglicky, sám francouzsky téměř neumí), jejichž zvukomalebný jazyk souznívá s romantickou i lehce detektivní náladou filmu. Díky Allenově zkušené a empatické režii fungují francouzsky mluvící postavy v jeho světě stejně přirozeně jako kdysi Annie Hallová nebo Hana a její sestry.

Melvil Poupaud a Valérie LemercierováMelvil Poupaud a Valérie LemercierováZdroj: se svolením Bioscop Velký podíl na tom má i hlavní čtveřice: Lou de Laâge, půvabná herečka připomínající smyslnými rty Scarlett Johanssonovou (jež hrála v Allenově Match Pointu) v roli Fanny, Melvil Poupaud jako její chladný, majetnický manžel, Niels Schneider v roli bývalého spolužáka a zasněného básníka a konečně vynikající Valérie Lemercierová jako podezřívavá Fanniina matka rozplétající vášnivě temné pozadí cynických intrik svého zetě.

Radostná podívaná

Allenův poslední film je radostnou podívanou. S lehkostí, humorem i vážnými podtexty rozpráví o tom, jak nelehký je v dnešní pragmatické společnosti souboj mezi rozumem a citem a jak pošetilá je naše snaha být pány svých životů. Protože život, to je loterie – jak nenápadně naznačuje autor sázkovým tiketem, který zkraje příběhu koupí Alain (patrně Allenovo alter ego) okouzlené Fanny.

Hodnocení Deníku: 75 %