V kinech je k vidění celovečerní dokument Universum Brdečka, který natočil Miroslav Janek a v němž osobní i tvůrčí kariéru svého otce komentuje Tereza Brdečková. V Chvalském zámku byla minulý týden otevřena také interaktivní výstava pro dospělé i děti, jež je k vidění do 1. dubna a na níž je krom jiného vidět – navzdory autorovu rozmáchlému životu – jeho neuvěřitelně úhledné písmo.

RENESANČNÍ OSOBNOST

Oba projekty, ale i knižní studie, které o něm vyšly (poslední z pera Jana Šulce a Terezy Brdečkové), dokládají Brdečkovu rozmáchlou renesanční osobnost. Svébytný humor, ale i jistý vnitřní smutek, příznačný pro ty, kteří mají dar bavit. To vše lze v různých vrstvách najít v jeho animovaných dílkách a scénářích hraných filmů (Vynález zkázy, Adéla ještě nevečeřela, Císařův pekař a Pekařův císař nebo Až přijde kocour). Nad jeho prací s jazykem, pečlivými storyboardy a drobnými kresbičkami i různými soukromými „poklady“ člověk žasne. Stejně jako nad smyslem pro bizarní stránky života, třeba posmrtnou maskou, kterou si Brdečka nechal udělat.

Velkou slabost měl pro romantiku Divokého západu, což dokládá jeho nejgeniálnější počin – Limonádový Joe. Nejprve v podobě seriálu povídek o dokonalém Westmanovi, který poté vstoupil na divadelní prkna a nakonec i na filmové plátno. Rád sám sebe do některých snímků stylizoval (Árie prérie, Limonádový Joe), liboval si v rolích padouchů… 

Ve světě byl respektován jako jeden ze zakladatelů „antidisneyovské“ animace, jeho snímky sbíraly ceny na festivalech. První roky po válce se zabýval i filmovou kritikou, spolupracoval s řadou výrazných domácích osobností – Janem Werichem či Oldřichem Lipským. Velmi si porozuměl s Jiřím Trnkou, jehož předčasná smrt tři roky před šedesátkou ho silně zasáhla.

Prakticky celá jeho tvorba, především filmové komedie a animované filmy, je spjata se slovním humorem a gagy. Působí skoro jako protiklad k tomu, jaký uvnitř patrně byl (což dosvědčuje ve své monografii i jeho dcera Tereza): „Jako mnoho autorů komedií a jako vůbec mnoho lidí se smyslem pro humor ho fascinoval zánik a zároveň devastoval smutek.“

My diváci a čtenáři jeho univerzálního díla máme ale to štěstí, že nás bude ještě dlouho bavit.