Pro nezasvěcené: Nadace české bijáky podepsala v roce 2013 třístrannou dohodu o spolupráci, na níž se shodly všichni zúčastnění partneři: kromě ní i Národní filmový archiv a zástupci karlovarského festivalu (který pravidelně uvádí slavnostní projekci jednoho zdigitalizovaného českého filmu). Projekt měl být řešen v letech 2013-2017. Vedle této dohody vznikl i projekt NAKI, jenž byl určen k vypracování metodik digitalizace a u jehož zrodu stál rovněž filmový archiv spolu s AMU.

Filmový archiv z NAKI v prosinci loňského roku vystoupil. Ve smlouvě s nadací a karlovarským festivalem zůstal, začalo ale váznout předávání podkladů nadaci pro digitalizaci dalších filmů. Což se zástupcům nadace nelíbilo. V uplynulých měsících si protistrany posílaly výzvy, reakce na dopis a reakce na reakci, došlo i na žaloby. A stále žádné světlo na konci tunelu. Běžné smrtelníky válka o českou digitalizaci, pravda, nemusí zajímat. Ostatně mnohým se jeví dosti nepřehledná. Co je ovšem zajímat bude, zda uvidí v kinech dobře restaurované české filmy. Jeden, který na to doplatil, už tu máme. Je to Intimní osvětlení Ivana Passera, které se mělo po digitalizaci představit na letošní slavnostní projekci v rámci karlovarského festivalu.

Kvůli průtahům – o nichž se různé strany přou, čí je to vina - se to nakonec nestihlo. Ve hře byla zápůjčka z londýnského archivu, nakonec si to ale organizátoři festivalu rozmysleli a tradiční sobotní událost ve Velkém sále odpískali. Jak do hry vstoupí velké ambice a snaha dělat si to lépe a na svém písečku, je to začátek konce. A tak slibně ta spolupráce před třemi lety s filmem Hoří, má panenko začala… Mimochodem, výmluvný titul, když jsme tak u téhle kauzy.