K početné řadě dokumentů v našich kinech se ve středu přidal další: Země česká, domov Tvůj! Jeho zrod inicioval fotograf a režisér Adolf Zika, který v něm chtěl zachytit náladu a životní způsob lidí v naší zemi. Na výzvu natočit svůj 11. květen reagovalo kolem pěti set amatérů, kteří se spolu s profesionálními štáby projektu zúčastnili.

Zdroj: Youtube

Z materiálů natáčených od půlnoci do půlnoci napříč Českem pak z úzkého výběru asi stovky záznamů vznikl konečný střihový film.Úhlem pohledu signalizuje, že zájem o projekt měli hlavně mladí – na plátně najdeme rozverný klip o cestě skupinky k rybníku, skateboardisty, cestovatele, 

S postupujícím časem atraktivita roste

Filmu ovšem neprospěly dvě věci. Jednak se mu vymstilo, že tvůrci trochu podcenili dramaturgii časové osy a málo vymezili zadání. První třetina filmu, nabízející noční a hlavně ranní záběry, působí dojmem, že se nesešlo mnoho nosných příspěvků, takže na plátně nevidíme nic, co bychom neznali z jiných dokumentů (noční úklid města, východ slunce, cesta do práce). Naopak s postupujícím časem dne kvalita i zajímavost výpovědí roste. Kolísá i tempo – některé „mluvící hlavy"a nic neříkající záběry (například slečna svěřující se s brigádou nebo chatová osada) filmu nesvědčí, nápad dát obrazu dynamiku zrychlením záběrů (auta na dálnici, provoz města) naopak výrazně pomáhá.

Cenné momentky z různých koutů Česka

Cenné jsou tedy hlavně momentky z různých koutů Česka, byť někdy mírně morbidní (ostravská halda, cirkusák s dětmi na hřbitově, modlitba) a škála lidských typů (pekařka, jež pozná svůj chléb, řeholník, žena předělaná na muže, zatrpklý Moravák, bezdomovci v karlínském slumu). A také některé záběry s přesahem – kromě šťastné rodinky u porodu třeba apatický stařec v domově důchodců. Už obdobný světový projekt A Day in a Life, který před časem přivedl do kin Ridley Scott, ukázal, jak je těžké najít v kolektivním díle desítek lidí proporce v nosnosti témat, amatérském způsobu snímání a nadčasovosti sdělení. Podobné experimenty budou ve srovnání s dokumenty od jednoho autora vždycky v nevýhodě (zajímavou zprávu o Češích přinesla nedávno třeba Olga Špátová v Největším přání).

Dobrá zpráva

Poklonu si za „Zemi českou" zaslouží každopádně všichni, kteří měli odvahu do projektu jít a odvedli mravenčí práci ve střižně a v postprodukci (kromě režiséra také Alois Fišárek a Jiří Klenka). A samozřejmě natáčející aktéři – jejichž úhel pohledu na život vyznívá ve valné většině optimisticky. A to je rozhodně dobrá zpráva.