Nyní se poprvé představila také na plátnech kin jako filmová herečka. Ztvárnila hlavní roli v psychothrilleru Záblesky chladné neděle, který měl v krnovském kině premiéru 8. listopadu. Talent Adély Petřekové se projevil už v dobách, kdy byla žákyní krnovské základní umělecké školy (ZUŠ). „Patřila k všestranně nadaným žákům, jakých pedagog potká jen pár za život. Kromě toho, že u kolegyně z hudebního oddělení hrála na klavír, chodila také ke mně do literárně dramatického kroužku, hrála pohádky s ochotníky z Lidového divadla Krnov a sbírala ocenění v recitátorské soutěži Wolkerův Prostějov. Měla úžasný cit, jak si pohrát s každým slovem.

Herečka Adéla Petřeková z Krnova má sice za sebou řadu výtečných divadelních rolí, ale filmovým a televizním divákům je její tvář zatím téměř neznámá.

Učitelé i spolužáci také rádi vzpomínají na její smysl pro humor," prozradila učitelka krnovské ZUŠ Markéta Jurošková Bezručová, která nejraději vzpomíná na její excelentní etudku ve vlaku. „V tom představení z vlaku měla několik rolí, ale když se doslova převtělila ve starší paní z vesnice, byl to nezapomenutelný zážitek. V Krnově sbírala ocenění v různých uměleckých oborech, a to ještě navíc později na DAMU v ní objevili také zpěvačku," popsala Markéta Jurošková Bezručová žákyni, na jakou se nezapomíná.

Hostovala v Národním

Adéla Petřeková (ročník 1988) absolvovala na DAMU obor herectví teprve loni. Její svérázný osobitý talent zaujal odborníky už během studií a dopomohl jí například k hostování v Národním divadle nebo v Divadle Pod Palmovkou. Jak je ale možné, že režisér jejího filmového debutu Záblesky chladné neděle jí rovnou svěřil tu nejhlavnější z hlavních rolí? „Film nabídne přitažlivý příběh se skvělými neokoukanými herci. Sázka na jistotu při obsazování českých filmů mi připadá kontraproduktivní. Je to ale otázka vkusu a žánru, například komedie vyžaduje hvězdy. Byl bych rád, kdyby náš příběh působil autenticky. Proto jsem vsadil na Adélu Petřekovou, čerstvou absolventku divadelní fakulty v Praze," zdůvodnil volbu neznámé tváře režisér Záblesků chladné neděle Ivan Pokorný, který zfilmoval scénář své manželky spisovatelky Ivy Procházkové.

Dora je jiná než já

Téma filmového příběhu naznačuje podtitul Nikdo není tím, kým se zdá být. Na začátku se Adéla Petřeková s filmovým jménem Dora pohádá s přítelem, který ji terorizuje. Na útěku před ním si stopne náhodně projíždějící vůz, ve kterém sedí Adam. Ten ji považuje za prostitutku a nabídne jí kšeft. Má zahrát při rodinné oslavě přítelkyni jeho mladšího bratra Martina, aby všichni žili v domnění, že s novým vztahem začal i nový život. Klíčové drama se odehraje na samotě, kde se vášně změní v neovladatelnou posedlost. „Dora je komplikovaná figura. Je starší a celkově vyzrálejší než já. Nebojí se jít do věcí po hlavě, má smysl pro humor, je to vcelku nebojácná slečna. Já bych už první situaci, která Doru potká, řešila úplně jinak. Nikdy bych sama od sebe nenastoupila do auta k cizímu chlapovi. To by mně, tedy Adéle Petřekové, strach nedovolil. V životě jsem nestopovala, protože jsem hrozně paranoidní a předem mě napadají všechny katastrofické scénáře, co by se asi mohlo stát," prozradila Adéla Petřeková, jak se vyrovnávala se svou první filmovou rolí.

Aděla Petřeková: Herectví „na kameru" se bohužel nikde nevyučuje

Herečka Adéla Petřeková z Krnova má sice za sebou řadu výtečných divadelních rolí, ale filmovým a televizním divákům je její tvář zatím téměř neznámá.

Adéla Petřeková sice nestála před kamerou poprvé, ale přesto je pro většinu televizních a filmových diváků její tvář dosud neznámá. Mohli ji vidět například v africké reklamě na kofolu nebo v roli Valerie v televizním filmu Vila Fáber. Na plátnech kin jsou Záblesky chladné neděle jejím debutem. Už brzy ji uvidíme také v dalším filmu Modrý drak.

Filmový debut a hned nejhlavnější z hlavních rolí. Jaké to je?

Když mi Ivan Pokorný oznámil obsazení do hlavní role svého filmu, zachvátil mě pocit radosti. Hned na první přečtení mě totiž scénář Ivy Procházkové nadchl. Přečetla jsem ho jedním dechem. Když jsem ale potom začala na postavě Dory pracovat, nadšení pomalu tuhlo. Dora je komplikovaná figura. Je starší, v určitých směrech rozumnější a celkově vyzrálejší než já. Začala jsem mít strach, abych nic nezvorala, jestli to vlastně není napoprvé moc velké sousto. Nedostala jsem zatím moc možností nasbírat před kamerou zkušenosti. Mám vystudovanou DAMU, obor činohra. Herectví „na kameru" se bohužel nikde nevyučuje a od divadelního herectví se podstatně liší. Nicméně nějak se začít musí, ne?

Jste čerstvou absolventkou DAMU. Jaký je pro vás střet s profesní realitou?

Během studia jsem hodně pracovala se studenty z pražské FAMU. Zhruba jsem si tedy uměla představit, jak to při natáčení chodí. Realita byla ale lepší. Záleží na tom, jak to na place mezi lidmi funguje a v jaké náladě vše probíhá. U nás byla atmosféra výborná, tudíž jsem si své první profesionální natáčení hodně užívala. S divadlem je to horší. Lidi teď nemají čas, dostatek peněz a někdy ani chuť chodit do divadla. Herců a hereček je spousta a práce naopak málo. Pan Mrkvička, můj herecký pedagog na škole, nám při přijímacích zkouškách vykládal, že herectví není procházka růžovým sadem, je to řehole, náročná práce za málo peněz a neustálé čekání. Říkala jsem si: a jé, to jsou takové ty věty, které se kolem dokola opakují. Dnes už vím, že se opakují, protože do puntíku souhlasí. Myslím, že herectví je hodně i o štěstí. Tak uvidíme, kolik ho budu mít.

Jaká je role vašich snů a proč?

Role mých snů spojuju s prkny jeviště. Každá role, která mě zatím potkala, byla svým způsobem krásná. Mášu ze Tří sester jsem si mohla zahrát už při absolventském představení v Disku pod režií Martina Huby. A klidně bych se k ní ještě někdy vrátila. Je to hodně náročná postava a myslím, že až budu starší, budu mít víc zkušeností, dokážu jí zahrát líp, jinak, s větší jistotou.

Máte profesní vzor?

Dana Medřická byla podle mého názoru vynikající česká herečka. V současné době například Ivan Trojan, Vanda Hybnerová, Marek Taclík. Je jich mnoho. Ale nejsou doslova mými vzory, spíš je obdivuji, jak bravurně svou profesi dělají. Určitě jsem hodně ovlivněná paní Janou Hlaváčovou. Byla můj pedagog herectví na DAMU. Je to spravedlivá, silná, pracovitá a milá žena. Hodně mě naučila. Byla nám tak trochu mámou. Jsem vděčná, že jsem ji poznala, protože na moje herecké „hledání se" měla zásadní význam a vliv.