Poustevnu natočili mladí dokumentaristé Martin Dušek a Ondřej Provazník v produkci společnosti NCC. Odehrává se v severočeském městečku Dolní Poustevna na česko německé hranici. Většina původních obyvatel odtud byla po druhé světové válce vysídlena kvůli svému německému původu.

Hrdinkou dokumentu je i sudetská Němka Alžběta Váňová, v Poustevně žijící Holanďan Daan či mentálně postižený Luboš se svými kamarády. Nikomu z těch mnoha různorodých obyvatel Poustevny se ale nevede zvlášť dobře.

 

Onen titulní ráj v tomto nehostinném místě vidí snad jen pětapadesátiletý Němec Volker, který po sjednocení Německa přišel o ženu i práci. Pravidelně se tak vyráží odreagovat z německého příhraničního města Sebnitz za hranici, aby tu okusil levných výrobků na vietnamské tržnici i lásky českých dívek v místním bordelu.

Na oné tržnici se s Volkerem setkává i členka místní početné vietnamské komunity, dospívající Denisa. Většinu svého času tráví v obchodě a doufá, že se jednou vrátí do rodného Vietnamu.

Pro ostatní hrdiny dokumentu totiž není Poustevna takovým rájem jako pro Volkera. Život v Poustevně je příliš ubohý, než aby ho šlo milovat, lze ho milovat jen tehdy, když už nic jiného milováníhodného není nablízku.

Ničím nelze ospravedlnit zoufalé existence hrdinů. Dokument Poustevna akcentuje tristní bizarnost místa, v němž se v úvodu dokumentu potkávají chovanci místního blázince se sádrovými trpaslíky z vietnamské tržnice. Současně je ale výpovědí o paradoxech globalizovaného světa a života bez kořenů.

 

Pěkně to ilustruje závěr dokumentu. Vietnamka Denisa česky vypráví o svém snu odcestovat do Německa. Němec Volker po zklamání s českou prostitutkou vyráží hledat štěstí od Thajska a Holanďan odjíždí i s rodinou hledat štěstí do Anglie

Vydařený dokument sice má menší problémy s hudební dramaturgií, i přesto ho ale lze považovat za nadprůměrný. Vřelého i mezinárodního přijetí se Poustevna dočkala na letošním festivalu v Karlových Varech, kde byla promítána mimo soutěž v dokumentární sekci.

"Film se velmi líbil zahraničním novinářům nebo třeba Věře Chytilové," říká Aleksandar Furtula ze společnosti NCC. "Po projekci s námi mluvila ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková, která si pochvalovala, že jsme uměleckým způsobem otevřeli i politicky ožehavé téma současných Sudet," dodává jeden z autorů Ondřej Provazník.

Podle Furtuly je Poustevna film výrazně český, ale své může říct i k situaci nové Evropy. "Ten film jde proti současnému dokumentárnímu trendu není manipulativní, s respektem komunikuje s hrdiny," říká. Souhlasí i Provazník: "Snažili jsme se být o hodně jiní než je vachkovská větev českého dokumentu, ale zároveň ani sentimentálně neinterpretovat naše postavy, protože tak to leckdy dělá větev špátovská."

 

Tím spíše je s podivem, že Poustevnu málem postihl podobný osud jako unikátní dokument Občan V.H. o Václavu Havlovi. Jeho režii po zesnulém Pavlu Kouteckém převzal Míra Janek, ambiciozní projekt poté usiloval o televizní práva pro uvedení v ČT, veřejnoprávní stanice ale unikátní projekt přenechala bez boje soukromé televizi Nova.

I producent Poustevny mluvil ve Varech o těžkostech při jednání s Českou televizí a zejména o směšně nízkých částkách, které ČT nabízí za postoupení licence k vysílání. Dnes už je všechno jinak, dokument nakonec Česká televize do vysílání kupuje.

"Dohodli jsme se na kompromisu," říká Furtula. Kupní cena je podle mluvčího České televize Martina Krafla předmětem obchodního tajemství. Film bude ČT vysílat na přelomu let 2007 a 2008 v souvislosti se vstupem ČR do Schengenského prostoru.

Film mezitím jedná o účasti s festivaly v Jihlavě, Amsterdamu, Sheffieldu, ve Francii i ve Španělsku, jeho hlavní naděje se ale upínají k Berlinale. "Selektorka z Berlinale film viděla ve Varech a požádala o jeho kopii - tak jsem zvědavý, jak to dopadne, světová premiéra by pak musela být tam," říká Furtula.

Podle spolurežiséra filmu Ondřeje Provazníka by se film, pokud by byl na Berlinale vybrán, promítal pravděpodobně v sekci Forum. Oba autoři shodně tvrdí, že krom uvedení v ČT a na festivalech by film rádi dostali i do českých kin. "Jsme na ten film hrdí a rádi bychom ho dostali k lidem. I podle reakcí ve Varech věříme, že to má smysl," dodává Provazník.