A co profesor Dean Simonton zjistil? Filmy, které si získávají na festivalech prestižní ceny a oblibu recenzentů, vycházejí často ze skutečné události nebo z oceňované literární předlohy, nejlépe pak, když se autor takové předlohy podílí přímo na scénáři. Pomůže také prý, je-li film MPAA (Motion Picture Association of America) ohodnocen ratingem R, tedy zákazem pro diváka pod sedmnáct let bez doprovodu dospělého.

Velkorozpočtové trháky - ať už komedie, muzikály, remaky či pokračování klasických hitů - obvykle takový úspěch u kritiků nesklidí. To se týká i letních hitů, které do kin vplouvají v tisících kopiích a o prvním víkendu vydělávají závratné sumy.

 

"Bylo zřejmé, že mezi trháky a uměleckými filmy bude rozdíl," říká Simonton, který svá zjištění prezentoval na pátečním výročním zasedání americké asociace psychologů v San Franciscu. "Byl jsem potěšen, že dokážu odhalit, v čem ten rozdíl spočívá," dodal.

Simonton podle svých slov žádný filmový znalec není: "Jsem jen konzument jako kdokoliv jiný," říká. Přesto data ke svému filmovému výzkumu začal sbírat už v roce 1999, zajímal se mimo jiné i o srovnání výsledků Oscarů a jejich anticen Zlatých malin.

Skvělým příkladem dokonale úspěšného filmu je podle Simontonova výzkumu Zkrocená hora. Byl ohodnocen ratingem R, na serveru sbírajícím recenze z angloamerických médií Metacritic.com si vysloužil vysoce nadprůměrné hodnocení 87 procent.

Jeho štáb byl nabit hvězdnými jmény - od režiséra Anga Leeho přes scénáristy Larryho McMurtryho a Dianu Ossana až po autorku předlohy Annie Proulxovou, laureátku Pulitzuerovy ceny. Film stál jen 14 milionů dolarů a vydělal skoro 175 milionů. Nominován byl na 8 Oscarů, tři si i odnesl.

 

Pak jsou tu výjimky - jako letošní komedie Zbouchnutá. Je to také film s ratingem R, ale zároveň bujará komedie, která na Metacritic získala pětaosmdesátiprocentní hodnocení. Napsal a režíroval ji v oboru už dobře známý Judd Apatow. Film stál 33 milionů dolarů a vydělal 164 milionů. "Oscara asi nedostane, ale kdo ví?" říká Simonton.

Všechno je to jen statistika, přiznává Simonton. Podle šéfa Kruhu newyorských filmových kritiků Stephena Whittyho ostatně nejsou Simontonova zjištění nijak překvapivá: "Když sledujete Oscary pravidelně, tak víte, co mají akademici rádi - milují biografie, milují, když se krásné ženy pomocí makeupu zoškliví, aby zahrály hrdinku v nesnázích."

Přesto se občas akademici s kritiky shodnou - stalo se tak třeba v roce 2003 s třetím pokračováním Jacksonova Pána prstenů: Návrat krále. Většinou ale kritici milují jiné filmy než akademici - třeba Lynchův Mulholland Drive.

 

"Předpokládá se, že kritici jsou vůdčími osobnostmi amerických filmových diváků. Studie ale dokazuje, že si jdou svou vlastní cestou," říká odborník Tom O´Neil. "Kritici jsou akademickými typy, kteří chtějí dokázat, jak jsou chytří. Jsou profesionálními bručouny, kteří si myslí, že prací kritika je kritizovat," říká O´Neil, sloupkař theenvelope.com

Ti nejlepší kritici jsou přitom podle něj často společenskými outsidery, kteří ovšem mají výjimečné pozorovací schopnosti. "Mají sklony k tomu, aby potopili sentimentální filmy, protože jim připomínají ten miloučký svět, do kterého ovšem oni nepatří," dodává O´Neil.

Podle něj je toho skvělým příkladem situace z roku 2002. "Na Oscarech vyhrála Howardova Čistá duše, založená na oceněné knize vycházející ze skutečného příběhu, ale několik skupin kritiků dalo své ceny snovému Lynchovu Mulholland Drive. "Přestože i sám Lynch veřejně prohlásil, že vůbec neví, o čem ten film je."