Poručík Shawn prohlížel osadu pomalu a metodicky. Viděl, že není velká, tak půl tuctu dřevěných domků, rozsazených podél jediné hlavní ulice. Všude klid, tma, nic se nehýbalo, větřík k němu nedonesl ani šelest…

Tak začíná knížka Kmen Andromeda amerického vizionáře Michaela Crichtona. Průkopnický techno-thriller z roku 1969 vypráví o rozšíření zhoubného mikroorganismu kosmického původu na Zemi. Nákaza pohřbí celé městečko v Arizoně, kam dopadl kontaminovaný satelit. Motel, benzínová pumpa, obchod – to všechno je mrtvolně tiché a prázdné. Experti ve speciálních oblecích místo neprodyšně uzavřou, začnou s dekontaminací, a přitom nacházejí porůznu popadaná těla zdejších obyvatel.

Hrdina-zachránce

Ne snad, že by letošní pandemie koronaviru musela kopírovat tento katastrofický scénář. Z mnoha zfilmovaných románů na podobné téma však víme, že lidé se potenciálními nebezpečími ze strany neviditelných útočníků, ať už jde o bakterie, viry, nebo jiné biologické zbraně, zabývají odnepaměti. Řeší, jak na apokalyptické katastrofy vyzrát, kladou si otázku, zda je možné vyhlazení lidstva odvrátit, a hledají poučení do budoucna.

Filmovou verzí Kmenu Andromeda z roku 1971, nominovanou na Oscara, to doopravdy začalo, snímky jako Smrtící epidemie (o virovém onemocnění podobném ebole) pokračovalo a čtyři roky starým Infernem Dana Browna, autora Šifry mistra Leonarda, to prozatím končí.

Samozřejmě, že každý správný hrdina – ve Smrtící epidemii, natočené podle bestselleru novináře Richarda Prestona, to je hvězdný herec Dustin Hoffman, v Infernu zase Tom Hanks – planetu zachránil. Dobří lidé přežili, i když ztráty byly veliké. Ale už dávno předtím, než Hollywood objevil žánr katastrofických filmů, tady existovala díla, která pojednávala o tomtéž. Bohužel pro nás však zdaleka nekončila tak nadějně.

Předejít skutečnost

Své o tom věděl Karel Čapek, který – ač humanista – nechal ve hře Bílá nemoc zemřít doktora Galéna, jenž jako jediný mohl zbavit svět choroby podobné moru či lepře. V jeho případě šlo navíc o alegorii počínajícího fašismu: Galén je ušlapán fanatickým davem.

Přímo mor neboli černá smrt inspiroval Daniela Defoa, autora slavného vyprávění o Robinsonu Crusoeovi. V Deníku morového roku popsal nákazu, jež zkosila obyvatele Londýna v 17. století. A překvapivě pozitivně (oproti Bílé nemoci) vyznívá román Mor od Alberta Camuse, který končí poznáním, že v těžkých časech se lidé dokážou spojit.

Horší je, když se tvůrce rozhodne lidský rod vyhladit. Tak jako král hororů Stephen King v knize Svědectví, kde k řetězové smrti stačí nanosekundová operace v laboratoři ministerstva obrany.

A vůbec nejpůsobivější je, když se literatuře podaří předběhnout skutečnost. Viz nyní hodně skloňovaný příběh The Eyes Of Darkness, v němž americký spisovatel Dean R. Koontz – už v roce 1981 – popsal výskyt smrtícího viru Wu-chan-400, pocházejícího z čínského Wu-chanu.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník