Nechybělo moc a Teorie tygra se mohla stát sympatickým průlomem v žánru rodinného filmu. Kdyby byli její autoři ke svým postavám o něco tvrdší. Námět, který jako svůj celovečerní hraný debut natočil publicista Radek Bajgar, byl slibný. Respektive jeho hlavní postava, psaná na tělo Jiřímu Bartoškovi – životem a zejména ženami ve své rodině znavený veterinář, jehož pohár trpělivosti přeteče v momentě, kdy je zemřelému tchánovi upřeno i poslední přání… Dlužno říct, že právě postava Jana je největší devizou scénáře, který psal režisér s Mirkou Zlatníkovou (sešli se už u seriálu Neviditelní).

Jindy mírný Jan, který čelí ústrkům života s jemnou ironií, jednoho dne zmizí. Navzdory snahám své manželky, matky i dcery, jež pojí pečovatelská hysterie, odmítne být nadále chovaným zvířátkem v kleci a po letech se těší ze samoty a svobody. Osvobodí v sobě „tygra", který je i po nezbytném návratu už jiným mužem, jenž si chce svůj lógr v kafi užít…

Nejlepší a nejpoctivější je film tam, kde zůstává věrný realistické lince muže, který už nemůže volně dýchat. A vzepře se nalinkované existenci, kterou mu pro „jeho dobro" ordinuje manželka, tak, jako to léta dělala její matka svému muži. Jan už nechce přežívat, chce žít. Útěk do přírody, siesta s cigaretou a lahví vína, život on the road – to vše jsou momenty, které fungují. Včetně hlavního protagonisty, jenž se před kameru vrátil po dlouhé době (a těžké nemoci) a který se svým hrdinou souzní. Kazí to jen černobílé schéma á la utrápení muži kontra ženské satorie, které nedává většině postavám šanci mít blíž k realitě. Motiv s Alzheimerem je vtipný, ale útěky z ústavu by asi tak snadné nebyly, podobně nelogická je několikadenní dovolená Janova zetě-šéfredaktora, napravená novinářova manželka ve finále či story se slovenskou fotografkou… Je zjevné, proč k tomu tvůrci sáhli – jinak by nemohli točit romantickou komedii a rozehrát situační humor. Skutečný život je groteskou mnohem drsnější.

Žánrově tak film kolísá mezi rodinnou komedií a hořkou výpovědí o vztazích. Stárnoucí seladon Věry Chytilové v kruté komedii Faunovo velmi pozdní odpoledne působil přesvědčivěji právě proto, že k němu byla jeho autorka nelítostná. Byť šlo o jiný mužský charakter. Autoři scénáře „tygra" ke svému hrdinovi ani jeho okolí zjevně krutí být nechtěli. A navzdory daným výtkám je třeba říct, že Bajgarův debut má několik předností - od tvůrců jiných českých komedií (Jiří Vejdělek, Marie Poledňáková) ho naštěstí odlišuje větší cit pro realitu, uvěřitelné dialogy i nápaditý humor (třeba půvabně rozdělené hromádky tchánova popela). Kromě skvělého Bartošky a standardních výkonů ostatních herců se ve filmu příznivě odráží i dobrá volba spolupracovníků: od kameramanů Vladimíra Holomka a Petra Koblovského až po hudbu J. P. Muchowa. Bajgarův tygr má přibroušené romantické drápky, nicméně v lecčems se diváci na plátně poznají. A to je dobře.

Zdroj: Youtube