Anna Kohoutová byla ve scénáři od začátku. Nicméně chápala jsem podle zadání režiséra, že nemám hrát důsledně konkrétní postavu. Anna byla do jisté míry tajemná žena, ne všechno o ní bylo známo. Byli jsme všichni – kromě hlavních postav – danými figurami jen inspirováni. Ovšem natáčení je živý organismus. Pracujete s nějakým scénářem, který se může na place měnit, pak jde materiál do střižny a já si vždycky říkám – bože, co se stane tam?

Zjišťovala jste si o Anně něco bližšího?
Obecně se říká, že Václav Havel byl na blondýnky, ale Anna měla bulharské předky a já našla její fotky, kde byla brunetka. Až teprve časem se patrně nechala přebarvit na blond. Pokud vím, tak její manželství s Pavlem Kohoutem trvalo jen asi rok a nešlo moc o lásku. Byl to spíš náhodný vztah, chodili spolu do sboru, pak se vzali. Není divu, že hledala citové zázemí jinde, mimo jiné u Václava Havla.

Takže o Jitce Vodňanské nepadlo slovo?
Během natáčení se řešilo, že by nebylo dobré, aby do děje vstupovala další postava. Což měla být i ona. A tak jsem v rámci Anny převzala částečně i její roli. Tak trochu symbolicky.

Jak jste si porozuměla s režisérem Slávkem Horákem? Nechával hercům volnost, nebo měl jasnou představu a předehrával?
Nechával nám volnost. O mé postavě dokonce řekl, že o ní nemá konkrétní představu, za což jsem mu byla vděčná, protože jsem ji mohla hrát podle sebe. Tak, jak jsem jí rozuměla. Myslím, že to byla křehká bytost. Slávek měl o celém projektu od začátku jasnou vizi, ale natáčel s námi v příjemně hravé rovině, kdy se zkoušelo, aniž by na herce nějak tlačil. Má dar s vámi pracovat tak, že zahrajete určitou scénu podle jeho představy a přitom máte pocit, že to byla čistě vaše práce. Dává vám to pocit svobody.

Pocit svobody si přál i Václav Havel ve vztazích s ženami. Ve filmu to dokládá půvabná scénka, kdy se u jednoho stolu sejde s milenkou a Olgou a snaží se jim nabídnout život ve třech. Měla byste pro to pochopení?
Ta svoboda je samozřejmě fajn. Nechci hodnotit, jaký měl Havel vztah s Olgou, vážím si pravdivosti, o kterou se snažil ve všech rovinách svého života a kterou mezi sebou měli. Ale jeho tendence říkat Olze o všech citových eskapádách a ženách by mě na jejím místě asi hodně trápila. Jsem možná naivní, ale v mém světě a představě o lásce není prostor na takovou upřímnost a volnost. Já tyhle vztahy neuznávám.

Pokud vím, s Václavem Havlem jste se potkala osobně. Kým pro vás byl?
Člověkem, kterého jsem si moc vážila. Měla jsem tu čest s ním točit film Odcházení a musím říct, že jeho skromnost a pokora k řemeslu byla nevídaná. Často máme tendenci vůdčí osobnosti povyšovat na své guruy, ale on dával od začátku najevo, že je jedním z nás a jsme si všichni na place rovni. To každý nedělá. Bylo to natáčení, na jaké nezapomenu.