Producent Ondřej Trojan si jako režisér vybírá uvážlivě, na kontě má zdařilé projekty Pějme píseň dohola, Želary či Občanský průkaz. Toman je svou formou diskutabilní dílo, nicméně látka je to mimořádná. Tím spíše jeho čerstvá novinka Bourák překvapuje.

Lúzr z periferie

Jejím hrdinou je outsider Láďa, automechanik, manžel a otec dospělé dcery, který sám ještě nedospěl. Chová se nezodpovědně, má bokovku, po nocích vymetá tančírny a sní o americkém bouráku. To vše v kulisách smyšleného Šlukdorfu, města na severu Čech, kde po revoluci zavřeli fabriky a jejich místa zaujaly herny, kasina a šlapky.

Lze si představit, že původní idea Petra Jarchovského o chlapíkovi z periferie, který si navzdory špatně rozdaným kartám plní klukovský sen, Ondřeje Trojana zaujala. Zvláště když v sobě spojila dva reálné příběhy ze života (druhým přispěla spoluautorka Evita Naušová). Výchozí bizarní situace úspěšného podnikatele, který se musel odstěhovat z rodinné vily do garáže na vlastním pozemku, kam mu dcera tajně nosí jídlo, působí inspirativně.

Poetika Sklepa

Scénář nicméně podle všeho doznal změn, ne všechny postavy do příběhu zapadly a zejména se do něj nešťastně promítlo celkové pojetí. Zjevná euforie z možností stylu rockabilly se tluče se snahou o sociálku ze severu á la Most!, která – aby nepůsobila příliš vážně – dostala místy prvky černé komedie, ba i parodie. Do toho všeho zaznívá jakási nostalgie ze skečových časů Divadla Sklep (s nímž je Trojan od 80. let propojen), jehož poetiku místy snímek – bohužel dost nešťastným způsobem – rovněž připomíná.

Trapná podívaná

Výsledek působí, jako by se tvůrci po dlouhé hašišové párty vydali na plac a začali točit. S dobrými herci s Ivanem Trojanem v čele a skvělou hudbou Romana Holého, který mimochodem naskočil do filmu na poslední chvíli jako záchrana, ale komplet špatně.

Mohl to být dobrý muzikál i zábavná gangsterka. Ale není, na Tarantinovy parametry tvůrci nedosáhli. Je to žánrově zmatená směs, těkající od jedné neuvěřitelné scény ke druhé, postrádající logiku, pointy i humor. Korunu jí nasadil místní gauner Jiřího Macháčka, jenž si vylije vztek na pár obětech. Prostě jen tak, golfovou holí jako cynik z Hanekeho Funny Games.

Angažmá samotného režiséra v kostýmu Elvise Presleyho je jednou z nejtrapnějších scén filmu a člověku se chce na ni rychle zapomenout. První tvůrčí setkání bratrů Trojanových před kamerou nedopadlo šťastně. I když se Ivan Trojan poctivě učil svářet a párat auto rozbruskou a tančí odzbrojujícím stylem, ani on tentokrát projekt nespasil.

Černá komedie se musí umět. To věděli už Miloš Macourek a Václav Vorlíček.

Hodnocení Deníku: 20 %