Cena za režii vás vynesla do společnosti tvůrců, kteří tu bodovali před vámi. Těší vás to?

Moc, mám radost. Ale potěšil mě už fakt, že náš film dramaturgové vybrali do hlavní soutěže. I to je velká pocta.

Měl jste možnost vidět své konkurenty? A přál byste někomu z nich cenu, kterou nedostal?

Neviděl jsem skoro nic, měl jsem spoustu povinností s uváděním našeho filmu a rozhovory s novináři. Ale chci si po festivalu sehnat linky a podívat se na ně. Jsem zvědav hlavně na vítězný rumunský snímek Radu Judeho.

Co je pro vás víc, stát na pódiu s festivalovou cenou, nebo slyšet nadšený potlesk diváků?

Já si s tímto filmem užil ve Varech oboje, to považuji za ideální kombinaci.

Příběh sleduje cestu dvou kluků, během níž se odhalují jejich charaktery i sociální zázemí. Jak byste ho označil?

Nešlo nám o popisné sociální drama. Od toho jsme naopak chtěli film odlehčit. Je to záznam etapy v životě, kdy svět ještě funguje bez bariér a předsudků. I proto jsem hledal představitele, kteří by odpovídali postavám, aby to byli hrdinové, kteří vás okouzlí. A v tom Tomáš i Honza skvěle obstáli. A k té sociální lince je důležitá, ale nemá bít do očí. Proto je zásadní scéna, kdy Mára odhodí na stanici pózu, co nosí před dospělými. Něco se v něm zlomí a vidíte, že je to zranitelný kluk, co žije frustrující život.

Kluci stáli před kamerou prvně. Jak jste s nimi pracoval?

Scénář Petra Pýchy mě zaujal živostí a autenticitou dialogů. Ale dětští neherci vám je neodříkají přesně. Nepřipadalo v úvahu ani to, že by je přeříkali vlastními slovy. Dlouho jsme zkoušeli a spíš než práci s textem jsme se věnovali tomu se navzájem blíž poznat. Byla u toho i Eliška Křenková, která se na určitý čas ve filmu objeví. Natáčení jsme pak do jisté míry stavěli na jakési řízené improvizaci.

Film uvidíme v kinech až v září. Jaké s ním máte zatím plány?

Máme pozvání na festivaly i distribuční premiéry v jiných zemích. Ale zatím nejsou podepsány smlouvy, tak nemohu být konkrétní.

Jste Slovinec, ale studoval jste i točíte v Čechách. Považujete se za českého filmaře?

Nemyslím, že bych vědomě pokračoval v české tradici. Nepotřebuji mít podněty z okolí, nápady a příběhy hledám v sobě. Ale za českého filmaře se považuji. V rodném jazyce jsem nic delšího neudělal, všechny mé filmy jsou české.