Na podzim roku 1988 nastoupili do jednoho hereckého ročníku Karel Dobrý, Vanda Hybnerová, Ondřej Kepka, Hana Ševčíková, Petr Rajchert, Michal Malátný, Tomáš Petřík, Otto Rošetzký, Magdaléna Sidonová a mnozí další (k absolutoriu na DAMU je dovedl jejich vzor, herec Boris Rösner). Než se stačili pořádně rozhlédnout, byl tu Palachův týden, pak petice Několik vět a listopad 1989. Rok, který celý ročník zásadním způsobem poznamenal.

„Poté, co jsem podepsala Několik vět, přečetli mé jméno, jako první z DAMU, ve vysílání Hlasu Ameriky. Na děkanátu se rozhodli, že mě ze školy vyloučí,“ uvádí ve filmu Vanda Hybnerová. „Pár dní jsem s tím žila, zároveň jsem věděla, že Několik vět podepsalo mnoho mých spolužáků i kantorů. Během dalších čtrnácti dnů přečetli na Hlasu Ameriky i jejich jména, byla mezi nimi asi třetina učitelského sboru. Tím se najednou situace přehodnotila, protože kdyby všechny vyhodili, museli by zrušit školu.“

Sopka ve vzduchu

Když pak přišel listopad 1989, spolužáci se aktivně zapojili do stávkového hnutí. „Všechno šlo strašně rychle, jsem ráda, že jsem u toho byla,“ podotýká Magdaléna Sidonová. „Byla to šílená euforie, která všechny ovlivňovala i lidsky. Kromě toho, že se organizovaly studentské stávky nebo výjezdy do regionů, lidé se do sebe bezhlavě zamilovávali a odmilovávali, ve vzduchu byla jakási sopka,“ navazuje Vanda Hybnerová.

Karel Dobrý se už ale na situaci dívá z dnešního pohledu. A na adresu výjezdů herců za lidmi do krajů, kde jim vyprávěli o dění v Praze, říká: „Byl to opojný zážitek, když člověk proklamoval obecné pravdy a dav na ně masově reagoval. Dneska mám ale spíš pocit, že jsme byli nástrojem chaosu, že nás využili, i když hezky.“

Postesk nad současným stavem věcí vyjádřili i jeho souputníci z ročníku, z nichž se dnes mnozí vystudovanému oboru nevěnují (a některé z nich potkaly kruté rány osudu). „Uvědomil jsem si, že herectví není pro mě,“ říká Petr Rajchert. Rozmluvil se i o herecké profesi jako takové, která podle něj degradovala. „Dřív když herci říkali, co říkali, národ za nimi šel. Jejich myšlenky lidé brali. Kdežto dneska když se herec vyjádří k něčemu jinému než ke své roli, tak ho pošlou do pekel. Řeknou mu běž si tajtrlíkovat,“ uvádí Rajchert. „Společnost zhrubla, komunikace mezi lidmi není, jaká bývala, všechno je o penězích,“ navázal Karel Dobrý.

Právě to, jak se naše společenství za třicet let proměnilo, je hlavním sdělením Kepkova filmu. „Strašně mě mrzí, že se dnes listopadová revoluce relativizuje. Podle průzkumu si čtyřicet procent národa myslí, že před Sametem bylo lépe. Pro mě je to zhroucení mého světa, mých životních cílů,“ dodal Ondřej Kepka.