Můžete přiblížit seriál, který natáčel i v Liberci?
Dříve měl pracovní název Nelegál, teď se oficiálně jmenuje Zrádci. Je to nová dramatická minisérie pro Českou televizi, která vzniká v produkci Heaven's Gate Viktora Tauše a v koprodukci právě s naší společností Barletta. Příběh pojednává o boji s organizovaným zločinem, konkrétně vietnamskou drogovou mafií, která u nás v Čechách ovládá značnou část pervitinového trhu.

Co konkrétně bude série řešit?
Hlavní postavou je drogový dealer David (Cyril Dobrý), který zároveň funguje jako informátor protidrogové centrály, kde je v kontaktu s policisty Blažkem (Václav Neužil) a Vávrovou (Lenka Krobotová). Společně se snaží rozkrýt celou síť a „useknout hlavu draka“.

Lze seriál svou tematikou přirovnat k nějakému již natočenému?
V Čechách mnoho seriálů s drogovou tematikou zatím nevzniklo, Zrádci jsou rozhodně první svého druhu. V zahraničí toto téma začíná být oblíbené až v posledních letech, jmenovitě například německá série pro Netflix „How to Sell Drugs Online (Fast)“, z americké divize stejné stáje dále Narcos, Snowfall na FX a samozřejmě dnes už kultovní Breaking Bad, označovaný mnohými kritiky za nejlepší dramatický seriál všech dob.

Jak jste se dostal k tomuto projektu?
Za Viktorem Taušem přišel s projektem před lety kreativní producent Jan Štern, který měl v rukou námět a první verzi scénáře od slovenského autora Miro Šifry, se kterým Viktor již dříve pracoval na filmu Rudý kapitán. Projekt tehdy Viktora velmi zaujal a oslovil nás, zda-li se na něm nechceme podílet s ním. Protože jsme spolu v té době točili pár videoklipů a chystali film, slovo dalo slovo a začali jsme projekt chystat.

Kde všude v Liberci se bude natáčet?
Máme za sebou již první natáčecí dny na Technické univerzitě, ze které jsme pro potřeby natáčení vytvořili různými stavebními úpravami policejní stanici, kde vlastně celý náš příběh začíná. Za pár týdnů nás čeká natáčení v libereckém Clarionu, kde točíme stěžejní vztahovou scénu mezi Lenkou Krobotovou a Davidem Novotným. Poté se hned přesouváme do krajské nemocnice a jednáme o několika dalších lokacích, kde chceme natáčet.

Poslední dobou se Liberec stal žádanou filmařskou lokalitou. Jak na to vy jako producent a režisér nahlížíte?
Liberec vždy představoval místo velmi různorodých, překrásných lokalit pro natáčení. Například pro historické filmy nebo seriály je to ráj na zemi, viz například seriál Génius nebo Freud, ale i současnost může v Liberci vznikat snadno. Navíc je jen 100 km od Prahy, což je pro filmaře velmi výhodné, můžeme být flexibilní v dopravě, vše je pro nás okamžitě dostupné.

Proč si myslíte, že tomu tak je?
Opravdový důvod toho, že se začali filmaři o Liberec zajímat až nedávno, ale spočívá v liberecké Film Office, kterou neskutečným způsobem nastartovala Pavlína Sacherová, jejíž zápal, nadšení a profesionalita vyústili ve výborné vztahy s těmi největšími světovými produkcemi. Díky ní pak společnost Stillking přivezla do Liberce velkofilm, který v historii servisních jobů točených u nás v ČR nemá obdoby. Mám samozřejmě na mysli příspěvek do MCU, druhého Spider-Mana s podtitulem Far From Home. To mě nadchlo jako filmaře i jako fanouška. Zpráva o tom, že je Liberec schopen pojmout takhle ohromnou produkci, je pro filmový průmysl naprosto zásadní a otevírá dveře k mnoha dalším, zajímavým projektům.

Kdo to je vlastně Matěj Chlupáček? Jak byste se představil, popsal v pár větách?
Tohle je vždycky záludná otázka! Jsem především ohromný filmový fanoušek a pak taky režisér a producent. Snažím se budovat naši produkční společnost Barletta, kde mimo mé projekty vznikají i cizí filmy a seriály, hodně se věnujeme i reklamním spotům a kampaním. Ten nejužší team vlastně tvoří jen pár lidí - mimo mě producentka a castingová režisérka Maja Hamplová, scénárista a režisér Mike Samir, reklamní producent a stratég Tomáš Hodboď a můj táta Michal, který v Barlettě figiruje jako finanční ředitel. Vtipné je, že jsme skoro všichni z Liberce, kromě Mikea Samira, který trávil své mládí „za rohem“ v Turnově.

Věnujete se i něčemu jinému než filmu?
Mimo film vlastně nemám žádné jiné aktivní zájmy. Razím názor, že pokud někdo něco myslí opravdu vážně, musí se tomu věnovat naplno, a tak se můj den mimo osobní život skládá opravdu především z nakoukávání nových filmů, seriálů, videoklipů a reklam, práce na aktuálních projektech, které zrovna natáčíme a pak taky na těch, které jsou u nás teprve ve fázi developmentu. Dohromady to dělá zhruba 5-8 aktivních projektů, o které je třeba se více či méně každý den starat.

Máte nějaké vzory, inspiraci?
Těch je mnoho! Když do toho zabřednu, budeme tu donekonečna! Ale kdybych měl vybrat ty tvůrce, které opravdu definovali a definují mou lásku k filmu, pak to jsou rozhodně Paul Thomas Anderson (Až na krev, Mistr), Paolo Sorrentino (Velká nádhera, Rodinný přítel), David Lynch (Lost Highway, Twin Peaks), David Fincher (The Social Network, Zodiac, Muži, kteří nenávidí ženy), samozřejmě Steven Spielberg, Tarantino, Mann a bratři Coeni, ale i Emir Kusturica nebo Lars von Trier. V současnosti mě taky strašně baví Jean-Marc Vallée a jeho seriálová tvorba - Big Little Lies, Sharp Objects, to jsou naprosté skvosty.

Vaším režijním debutem byl film Bez doteku. Vybral jste si poměrně náročné téma. Proč?
Na to se mě ptají často, všem je vždycky podezřelé, proč kluk s očividně šťastným dětstvím jako svůj první film vytvoří v 17 letech film o zneužívání náctileté holky! Odpověď na to bohužel úplně jasnou nemám, to téma ke mně prostě přišlo samo, rozhodně to nebylo tak, že bych osobně znal někoho s podobnou zkušeností. Uznávám, že to je ale vskutku bizarní téma na debut teenagera. Bavilo mě prozkoumávat vnitřní svět té hlavní postavy a vytvořit zároveň snový charakter, který ji celou dobu doprovází, skrze který můžeme nahlédnout do její hlavy. V závěru pak vystupuje jako její psychoterapeut, což se váže k mému dalšímu projektu…

Vaše jméno je spjaté se seriálem Terapie, který je v mnoha ohledech dá se říci originální, jedinečný. Stojíte za příběhem Šimona. Jak vzpomínáte na natáčení a spolupráci s Dykem a Rodenem.
Spolupráce s Karlem a Vojtou byla perfektní, oba jsou naprostí profesionálové v tom, co dělají a byla radost s nimi jejich role objevovat nebo v případě Karla, který psychoterapeuta Marka Poštu hrál již potřetí, rozvíjet. Přál jsem si do Šimonovy linky dostat více individuální přístup, ukázat, že práce terapeuta je především o napojení se na jednotlivé klienty a o tom, že každý potřebuje něco jiného. To, co vyhovuje jednomu, může být v případě toho druhého zcela nefunkční. Proto je Karlova postava v této dějové lince více osobní, s Šimonem si vytvoří až přátelský vztah, vybuduje mezi nimi absolutní důvěru, ve které je Šimon schopen se otevřít a přiznat si, že prochází závažnou krizí identity a že tělo, do kterého se narodil, pro něj není to správné.

Je vám tedy blízké téma psychoterapie?
Sám mám s principy psychoterapie mnoho zkušeností, již 8 let ji dvakrát týdně aplikuji. Vnímám to jako takovou formu psychické hygieny, kterou bych doporučil každému, kdo se vyskytuje v dnešním světě. Nejen, že se člověk očistí od všech vjemů, kterým je každý den vystaven, ale díky psychoanalýze se o sobě dozví věci, které by mu jinak úplně unikaly.

Jestli se nepletu, angažoval jste se i v seriálu Profesor T.? Jakou úlohu jste měl?
Profesora T. jsem pro Novu vyráběl s Majou Hamplovou. Byli jsme producenti celého projektu, definovali jsme, jak má vypadat, kdo v něm má hrát a kdo ho má režírovat. Byla to vlastně naše úplně první zkušenost se zakázkovou tvorbou, kdy za námi přišla televize s konceptem a na nás bylo dodat rozpočet a vizi. Uspěli jsme a projekt nám byl svěřen do produkce.

Jak byste zhodnotil úroveň současné české filmografie a zároveň jak nahlížíte na českou seriálovou tvorbu, dá se vůbec srovnat se zahraniční produkcí?
Podle mě je důležité říct, že česká seriálová tvorba kvalitami daleko převyšuje tu filmovou. Hořící keř, Pustina, Vodník, Rédl, to jsou všechno věci, které naše kina dlouho nezažila a je to škoda. Mám pocit, že českým filmům často chybí nějaké jasné téma, důvod, proč by měly existovat. V tom jsme daleko za jinými středoevropskými zeměmi, třeba v Polsku, Maďarsku i na Slovensku má kinematografie mnohem výraznější obrysy. Nechci ale nikoho hodnotit, vlastně už jsem dalek toho analyzovat, proč jsme stále jako země tak nekonkurenceschopní, proč jsme neměli desítky let v Cannes film v hlavní soutěži anebo proč jsme od Želarů neměli nominaci na Oscara za cizojazyčný film. Věřím, že ve světovém filmu bude česká stopa zase jednou významnější.

Když se ohlédnete zpět, je něco, co byste udělal jinak, nebo razíte heslo chybami se člověk učí?
Věřím v to, že vše má v našich životech svůj důvod, proto bych neměnil vůbec nic. Jsem spokojený s tím, jak se moje životní cesta vyvíjí a snažím si ji prostě co nejvíce užívat a prožívat.

Máte rozpracované další projekty? Pokud ano, můžete je nastínit?
Rozpracovaných projektů máme mnoho. Když jsme nedávno do produkce kupovali s Majou ohromnou magnetickou tabuli, abychom na ni napsali všechny filmy nebo seriály, které teď buď vyvíjíme, nebo natáčíme, s hrůzou jsme zjistili, že jich je přes dvacet. Mnoho jich odpadne, mnoho naopak přibude, tak je to vždy, ale rozhodně se nenudíme. Z těch nejbližších je to celovečerní film Tři ženy, který režíruji. Jde o adaptaci knihy Roberta Musila z roku 1924, která se odehrává v 70., 90. letech a v současnosti. V dubnu také, hned po dokončení Zrádců, začínáme natáčet novou čtyřdílnou sérii Honzy Hřebejka, Petra Jarchovského a Michala Sýkory s názvem Pozadí událostí. A do toho již 3 roky pracujeme na zahraničním, zatím tajném projektu. Je se na co těšit!

Je zde nějaká meta, které byste chtěl dosáhnout?
V hlavě si samozřejmě člověk představuje, že by bylo skvělé jednou dostat Oscara nebo palmu v Cannes, že by bylo skvělé točit nějaké dvacáté Star Wars nebo naopak nějaký dramatický film s těmi nejlepšími herci v Americe… Ale pak mi vždycky dojde, že ve výsledku je to úplně jedno, nejdůležitější je nakonec jen to, aby mě každý projekt bavil tak moc, jako mě bavily všechny doteď. To je asi největší meta, které lze u filmu dosáhnout.