I to jsou kulisy rámující příběh filmu Normal, v nichž jste mohli v neděli potkat Dagmar Havlovou a jejího kolegu Pavla Gajdoše. Štáb režiséra Julia Ševčíka (producentem je společnost Axman Production) se po exteriérech přesunul do ateliérů Gatteo, kde vzniknou mj. scény v baru v Dűsseldorfu.

Film vychází ze skutečné události v předhitlerovském Německu – z osudu muže obviněného z devíti vražd. Dagmar Havlová, která v něm ztvární jeho manželku, se tak po mnoha letech vrací před kameru. Vraha Kurtena hraje Milan Kňažko, třetí klíčovou postavu, obhájce, mladý Pavel Gajdoš. V baru se paní Kurtenová seznamuje s obhájcem svého muže.

„Dej mi kloubák,“ žádá technik na place, chystající do záběru s oběma herci staniolovou desku. „Zakouříme scénu!“ ozývá se zezadu. Zkoušku svícení absolvují statisté, Dagmar zůstává vzadu. Novináře později jen pozdraví, omlouvá se kvůli bolesti hlavy. U stolku si ještě vyzkouší text a upravuje si petrolejově modré šaty. „Nemám dát lem víc nahoru?“ ptá se. Navlhčit rty a zkontrolovat křížek v prstech a „Let´s shoot,“ velí asistent režie (štáb mluví i anglicky, to kvůli Antoniovi Riestrovi, kameramanovi filmu Amores Perros, jehož si režisér vybral).

„S Dášou je radost pracovat,“ říká Ševčík, jenž debutoval filmem Restart. „Od začátku jsem věděl, že chci právě ji. Líbí se mi jako herečka a přesně zapadá do postavy paní Kurtenové. Je ideálním vizuálním typem do dané doby i do výtvarné koncepce filmu. Moc si natáčení užívá, libuje si, jak se dnes díky různým technologiím pracuje rychleji než kdysi.“

S Milanem Kňažkem prý tvoří dokonalou dvojici, ostatně, před kamerou se už sešli – ve filmu Petra Weigla. A proč mladého filmaře zajímají právě 30. léta v Německu? „Je to čas, kdy jeden svět zaniká a nový se tvoří, šílenství se stává normálním jevem. To se podepisovalo i na lidských charakterech. Pro filmaře nesmírně provokativní doba,“ říká režisér a potvrzuje, že film bude mít i německou verzi.

Normal má prý dva extrémní póly – první tvoří komorní příběh figur, druhý lidská masa. „Oboje ukazuje dobu jako takovou,“ míní režisér, pro něhož je důležitá i výtvarná nálada filmu. „Parametry doby je možné transponovat do současnosti,“ tvrdí. „To je můj záměr. Proto bude ve filmu moderní jazyk, švih, jistá stylizace. Nebazíruju na tom, zdamámauto z roku 1931, pro mě je podstatná výpověď o společnosti, která se hroutí.“