Ve třetím filmu natočeném podle knižní předlohy E. L. Jamesové už autoři neměli co vyprávět (těch pár neškodných sado-maso praktik, na než si troufli, vyplácali v prvním a druhém filmu). Ani na povaze hrdinů se nic nemění: Christian stále stejně majetnický, Anastasia paličatě vzpurná. Za každou druhou větou ovšem sděluje jemu i divákům, jak svého „šéfa šéfů“ miluje. Banalita dialogů nekončí.

A tak pro jistotu vrazili do filmu osvědčená klišé, mj. líbivé obrázky z cest s nezbytnou Eiffelovkou či horskými štíty v pozadí. Slušné, leč zdlouhavé pásmo reklamních klipů á la jachty, audiny, potápění, francouzská Riviéra či luxusní sídla. Otevře je zkraje svatba v bílém, neboť kouzlo červené (rozuměj pokoje se sado-maso pomůckami) jaksi pominulo. Nepočítáme-li jednu tuctovou scénu s trestnou bondáží, chodí sem hrdinka spíš rozmýšlet o životě. Tedy když zrovna nelíže zcela neeroticky rozmazaný jogurt z Christianova těla nebo slastně nevzdychá pod jeho svalnatou hrudí s briliantem na prstu…

Pro trochu toho napětí je tu mizera, jenž vystoupí z minulosti: bývalý Anin šéf z knižního vydavatelství Jack. Se šťastnou dvojicí má nevyřízené účty, a tak začne zlobit. V Christianově firmě udělá sabotáž, odcizí důležité rodinné doklady, napadne Anastasiu a navrch unese její švagrovou. To vše s ošklivě podmračeným výrazem. Celý tenhle akční mišmaš je tak dojemně nevěrohodný, že si divák skoro přeje, aby se děj vrátil do červeného pokoje. Tam se odehrávaly aspoň zábavné experimenty s análním kolíkem, bičíkem a důtkami. Pseudoproblémy („Ty jsi dala oči v sloup?“ „Co s tím uděláš?“) se řeší buď souloží v poutech či drahými dárky. Případně souloží nedovršenou, neboť novomanželka přece musí pochopit, jak se její milý při porušení slibu cítí (!). Navzdory nedokončeným aktům však dojde i na radostnou novinku, jež dá odstínům svobody ve dvou jisté limity…

Dakota Johnsonová i Jamie Dornan (jehož jsme mezitím měli možnost poznat v Anthropoidu v širším hereckém záběru) dál nemají kromě nyvých výrazů a fyzicky nepříliš náročných scén v saténových poduškách co hrát. Pokud jde o humor, koná se jediný když Ana při dopadení Jacka v domě zareaguje na poznámku bodyguardů ohledně chybějících pout: „já bych jedny měla…“

Pro masochisty je tu i finální sestřih z prvních dvou filmů (!). Shrnout lze trilogii různě. V kostce se dá říct, že stačí udělat rozhovor s miliardářem, vydržet pár šliců rákoskou, trochu vzdorovat tomu hnusnému luxusu a pak si jeho nositele vzít. Životní blaho zaručeno. Minimálně na sto pět minut v kině… Je až s podivem, kolik žen tomu podléhá.