Nenápadný půvab, oduševnělost a přirozený projev. To jsou poznávací znamení herečky, která vloni v prosinci odešla z Vinohrad a nyní hraje na malých scénách, například v tragikomedii Drahá Mathilda v pražském Divadle U Valšů ztvárňuje čtyřiadevadesá­tiletou dámu. A také natáčí pokračování televizního seriálu Život a doba soudce A. K., kde je chladnou a bezcitnou advokátkou.

Diváky si získala hlavně v komediích 

Přízeň diváků jí vynesly role ve filmových komediích Na samotě u lesa, Kulový blesk, Léto s kovbojem, a dále v televizních seriálech Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města. Hrála také ve filmech režiséra Jana Svěráka – Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět a Vratné lahve.

Po listopadu 1989 se snažila změnit běh světa, v roli poslankyně parlamentu. Za dvouletou zkušenost (1990–1992) je ráda, i když byla trpká a bolestná: „Cítila jsem se hrozně odpovědná a nechtěla podvést lidi, kteří mi dali hlas. Za dva roky jsem ale skončila absolutně zdevastovaná. Tam někde nastal zlom, kdy se otevřely cesty všemu rozkrádání a korupci."

Učitelé o ní říkali, že byla paličatá 

A tak se po vrátila zpátky k divadlu, jemuž propadla už jako malá holčička v Karlových Varech. Chodila za maminkou, která pracovala v tamním divadle, a režiséři si ji často půjčovali do pohádek. Od maminky dostala jméno Daniela, které nebylo v kalendáři, a svátek slavila podle francouzského.

Chytrá, ale drzá, říkali o ní učitelé. Byla paličatá a chtěla dělat jen to, co mělo podle ní smysl: „Do školy jsem začala chodit v roce 1952 a o prázdninách jsem křičela na babičku, že Stalin byl nejlepší člověk na světě. Babička plakala, protože měla ráda Masaryka…"

Natočila první film

Po studiích na DAMU v letech 1964 až 1968 („Byla to krásná doba, chodili jsme na filmy nové vlny a na jazzové koncerty.") nastoupila do Divadla S. K. Neumanna.

První film Soukromá vichřice natočila ještě za studií, následovaly mimo jiné Slasti Otce vlasti, Noc na Karlštejně, Setkání v červenci a později například Oběti a vrazi.

Vzala si režiséra Ornesta 

Na Vinohradech, kam nastoupila v roce 1971, se potkala s Jaromírem Hanzlíkem a vytvořili jednu z nejslavnějších hereckých dvojic: „Jaromír si vždycky dal říct, i když jsme se kolikrát na jevišti pohádali jako koně."

Mnoho lidí je pokládalo za partnery i v soukromém životě, ale oba měli své vlastní rodiny. Už na DAMU potkala Jiřího Ornesta a provdala se za něj. Později se rozvedli, aby k sobě po čase opět našli cestu a znovu se vzali.

Má ráda rýpání v hlíně 

Hrála také ve Švandově divadle, v Divadle Na zábradlí a v dalších. V Divadle Komedie svého času podala jeden z vrcholných výkonů své kariéry v adaptaci hry rakouského dramatika Thomase Bernharda U cíle. Za roli dostala cenu Alfréda Radoka. Také učila na DAMU a dnes je předsedkyní správní rady Nadace Duha.

„Když mě někdo namíchne, dokážu být příšerně vzteklá," tvrdí Kolářová, která má ráda rýpání v hlíně, lesy, květiny, chození po horách, hudbu a knihy, hlavně Andersenovy pohádky. A v příštím životě by chtěla dělat zahradní architektku.

Čtěte také: Na Vinohradech uvedou premiéru dramatu Její pastorkyňa