Označení fanoušků tehdy vcelku sedlo. Příběh prostinký jako průhledná sklenka od hořčice, vizuální efekty hezké. Zhruba totéž se nyní opakuje. Jen s tím rozdílem, že efekty jsou působivější (mimo jiné trojrozměrné), zápletka plytká, vykrádající tu původní. Otázka, zda jsme ve vesmíru sami, je už dvě desítky let zodpovězena: nejsme. Zlé mimozemšťany sice lidé (v čele s chrabrým americkým prezidentem, který dokonce ve finále velel stihací letce!) vyhnali, leč nad lidstvem zůstala viset jako Damoklův meč věčná hrozba – co když se vrátí?

A protože americká studia už léta především recyklují, nesympatičtí kolonizátoři se vracejí. Ve filmu Den nezávislosti: Nový útok, který dostal opět na povel Roland Emmerich a který právě vstoupil do našich kin. Znovu jsou tu známé obří stíny vesmírných lodí, monumentální vrtáky zarývající se do nitra Země a všudypřítomná spoušť – obří vlna v oceánu, ničivý oheň a mimozemské zbraně těžkého kalibru. Jen je to všechno větší a děsivější. Příběh odstartuje mrazivý sen jednoho z někdejších aktérů, již zestárlého exprezidenta spojených států, jenž procitne s předtuchou, že čas návratu nepřátel se blíží. A jsou tu i další signály – uvěznění mimozemšťané z prvního filmu začnou být ve svých celách neklidní, opuštěná vesmírná loď v poušti poblíž vojenské základny se zničehonic rozsvítí a doktor Okun spočívající na nemocničním loži v komatu se probudí.

Pěkně, pěkně

Pak už se děj víceméně opakuje. Prezidentskou řeč v den nezávislosti přeruší známé stíny mohutnějších lodí a invaze je tu. Původní sestavu obohatili tvůrci o trio mladých – dva znesvářené aktivní piloty a jednu pilotku v záloze, dceru někdejšího prezidenta, o něhož se pokouší namísto létání starat (jak známo, v předchozím filmu přišel kvůli mimozemskému útoku o manželku). Přibyla také postava, kterou bůhvíproč američtí scenáristé či producenti nutně v podobných filmech potřebují: finanční auditor, který si počíná tak, jak by si v životě žádný auditor nepočínal – totiž vecpe se v noci do auta nám známé postavy, dobrodruha a televizního technika Davida, který míří na vojenskou základu zkontrolovat zmíněnou loď. v prvním filmu odhalil jako první díky satelitnímu vysílání šifru blížící se mimozemské civilizace, tentokrát s pomocí doktora Okuna zkoumá, jak se dostat na kobylku nepřátelské mimozemské „matce".

Protože ta, jak se ukazuje, stále žije a ovládá všechny své „dělníky" útočící na Zemi. Bez ní by byli ztraceni. A tak je potřeba tuto zákeřnou „včelí" matku tnout přímo do srdce. Vlastně tatáž situace, jakou známe z Vetřelce. Kterým se ostatně mimozemšŤané částečně podobají. Velkou část filmu pohltí katastrofy a exponování či připomenutí postav, druhá pak kopíruje osvědčené bitky s nepřáteli a vymýšlení důmyslné lsti. Tou je nyní záhadná bílá koule (objevující se už zkraje filmu jako kruhové znamení přetnuté čárou uprostřed), z níž se překvapivě vyklube (rovněž mimozemský) spojenec lidí, zato nepřítel brutálních mimozemšťanů.
S dialogy se autoři příliš netrápili, nejčastěji je tu slyšet: „Pěkně, pěkně", „Shit", popřípadě „Ježíši!". Nechybí partička osiřelých dětí, jimž vlna pravděpodobně spláchla rodiče, smutně štěkající psík, ani potrhlý Davidův otec, který jako jediný přežije se svou malou kocábkou obří vlnu (!).
Herecky ve druhém Dnu nezávislosti potěší standardní výkon Jeffa Goldbluma jako temperamentního Davida i stále kvalitně šílený Okun Brenta Spinnera. Bill Pulman jako zestárlý exprezident noho prostoru nemá a dlouho působí jako životem i mimozemšťany vyhaslý muž, ve finiši ovšem znovu usedne do kokpitu a vyletí – jak jinak – do boje se svou dcerou.

Ať žijí tržby!

Dvojka Dne nezávislosti je tu ze dvou důvodů. Jednak studia potřebují vydělávat a počítačové efekty a další technologie natolik pokročily, že umožnily novou efektní podívanou (o ničem jiném věru film není), za druhé připravuje půdu pro třetí film. V něm, jak předznamenávají postavy v aktuálním finále, půjde o válku vyhlášenou nepříteli. Válku mimozemských civilizací. Čili další Star Wars, ovšem v méně dráždivém vydání. Nemluvě o tom, že čas katastrofických filmů dávno minul.

Jestli si i tentokrát řekl americký prezident o soukromou projekci (jako kdysi Bill Clinton, neboť mu filmaři na plátně zmasakrovali Bílý dům), těžko říct. Jedno je jisté – prodejní artikl je to zručný. Kombinuje totiž nyní dokonce tříbarevnou udatnou letku: kromě bílého a černého je tu navrch i pilotka čínská… Inu, čínský trh je veliký.