Když v Kingově smyšleném městě Derry znovu začnou umírat lidé a ztrácet se děti, povolá Mike někdejší dětskou partu, jejíž členové mezitím dospěli. Po vítězství nad děsivým klaunem Pennywisem a před odchodem z města si slíbili, že pokud se „to“ vrátí, vrátí se i oni. Jen společně totiž mohou čelit místnímu zlu. Většina z nich hrůzné vzpomínky vytěsnila, ale slib je slib. Nová temná výprava je ještě těžším ponorem do hlubin jejich strachů. Bohužel i pro diváka.

Jako by se tvůrci rozhodli, že si návrat k předloze Stephena Kinga tentokrát více zpestří. Výsledkem je bizarní podívaná, která pracuje s lacinými lekačkami a připomíná tu karnevalový rej, tu návštěvu domu hrůzy. Někde mezi tím a střídáním časových rovin vedou hrdinové dialogy o svých traumatech a hledají po vzoru potterovských hrdinů „artefakty“ z dětství, aby zlo přebili.

Znovu se zjevující noční můry podvědomí, jež obludně ožívají, řeší tvůrci více formálně a na efekt – na úkor samotné podstaty. Efekty jsou přepjaté – jak vizuální, tak zvukové, a po čase unaví. Krásně neklidné mrazení v Kingově stylu je pryč, dvojka připomíná spíše bezuzdnou hru se známými horovými prvky, kostlivci počínaje a pavoučími chapadly měnícího se klauna (strachu) konče.

Porazit strach

Šamanské rituály moc nefungují, lépe vycházejí komické situace plynoucí z vidin (roztřískaný stůl v restauraci) a sebeironie stand-up komika Richieho. To ovšem není v případě hororu to zásadní.  Poselství mířící k tomu, že člověk má bojovat se strachy a nevzdat to, třebas je pouhý „loser“, je fajn. Když vám ho ale tvůrci pro jistotu párkrát zopakují, je to nuda. I když má James McAvoy své charizma a Jessica Chastain půvab.

Muschietti prý uvažuje o trojce, nyní s vlastním scénářem. Asi to není nejlepší nápad.

Hodnocení Deníku: 50 procent