Chladný a deštivý, zato genderově vyvážený. Takový byl úterní start festivalu v Cannes, jehož organizátoři vloni podepsali prohlášení 5050 x 2020, v němž se zavázali střežit rovnováhu ženské a mužské části na festivalu. Jinými slovy, do roku 2020 to bude padesát na padesát. A tak se ještě před zahájením média dozvěděla dojemná čísla dokládající vyváženost obou pohlaví v porotách i mezi tvůrci v soutěžích.

Z více než devíti set pracovníků v Cannes jsou 48 procenty zastoupeny dámy, dvě hlavní poroty jsou obsazeny 2:2. V soutěžích je letos dvacet režírujících žen, nejvíce (osm) v sekci Un Certain Regard. Má to ovšem i svá úskalí. Pro pány, kteří účast něžných stvoření kvitovali s povděkem, byla dřina vyhýbat se vlečkám na červeném koberci. Alejandro González Iñárritu málem sejmul svou kolegyni v porotě Elle Fanning, když stoupali po schodech k filmovému paláci.

Choďte do kina

„Film to je kino, možnost být spolu, vyjít ven,“ vzdal na ceremoniálu hold kinosálům moderátor Edouard Baer. „Je to parta, tým, lidské teplo. Festivalové sály někdy nabízejí tak zajímavou podívanou, že člověk zapomene koukat na film…“

Organizátoři věnovali důstojnou vzpomínku letos zesnulé dámě francouzského filmu Agnès Vardové. Její režijní křeslo připomněli nejprve i s filmařkou v jejím hravém autoportrétu (Varda By Agnes) na pláži mezi papírovými racky. Po pietním sestřihu jejích filmů je přenesli už prázdné symbolicky i na zahajovací scénu Grand Théâtre Lumièr.

Zazněla i vzpomínka hudební píseň Sans toi od Michela Legranda, napsanou pro Vardové film Cléo od pěti do sedmi, zazpívala publiku Belgičanka Angèle.

Krátký úvodní dialog předvedli Charlotte Gainsbourg a Javier Bardem, dlouhou řeč měl naopak předseda poroty Iñárritu, jenž se rozjařil i nad temperamentem a pestrostí své poroty. Když už i Bill Murray v publiku, na kterého bryskně prostřihla televizní kamera, začal usínat, byl festival prohlášen za zahájený.

Zpět bílou Ameriku?

Úvodní film Jima Jarmusche Mrtví neumírají měl čestný doprovod. Kromě režiséra dorazili na Riviéru zmíněný Bill Murray, Adam Driver, Tilda Swinton a další.

V první rovině působí Jarmuschova novinka jako neškodná zombie-komedie. V té druhé je trochu mrazivější. Je to i zpráva o současné Americe s antitrumpovským laděním, plná filmových odkazů. Ne pro všechny bude úplně čitelná, pro slabší žaludky ve scénách se zombíky požírajícími naturalisticky střeva obětí bude navíc špatně stravitelná.

Nabízí však několik přesných tref do nynějších xenofobních nálad. Pomineme-li trio policistů s nordickýma očima, je to především hláška postavy, kterou hraje Steve Buscemi. Místo „make America great again“ („vraťme Americe její velikost“) pronese: „Keep America white again!“ („Vraťme Americe její bílou tvář!“)