S postavou Renaty Soukupové, hledající své místo v životě mezi Prahou a Paříží a těžce se vyrovnávající s problematickou minulostí svého otce, v čase komunismu zaměstnance ministerstva vnitra, se diváci setkali nejdřív ve filmu Ze života pubescentky z roku 1999 (v něm ji ještě Vilhelmová nehrála). Objevila se až ve snímku Můj otec a ostatní muži (2003), následovaly filmy Krásný čas (2006) a Opravdová láska (2007).

V nejnovějším příběhu Dívka za zrcadlem zastihnou Renatu ve chvíli, kdy vede poměrně poklidný život s partnerem, novinářem Ivanem (Oldřich Kaiser), a jejich dcerkou v prvorepublikovém dřevěném srubu na břehu zatopeného lomu. Zatímco Ivan je stále pasivnější, Renata je na vrcholu svých sil. Stala se režisérkou a právě připravuje film, do kterého obsadila mladého herce Ondřeje Hellebranta, jemuž propůjčil tvář Vojtěch Dyk. V tomto "filmu ve filmu" jsou tak diváci svědky toho, jak Renata stále více propadá jeho mladistvému kouzlu a šarmu, což stárnoucí Ivan těžce snáší. Pro koho z nich se nakonec rozhodne? Zvítězí nad jistotou "všedních dnů" neodvratitelné milostné poblouznění?

"Je to život. Její osudy beru jako takový časosběr," odpovídá Tatiana Vilhelmová na otázku, jak se jí s Renatou stárne. "Je to originální žena, která toho zažila poměrně dost. Narodilo se jí dítě, přestěhovala se, vystřídala více partnerů a ukotvila ve vztahu s Ivanem Holým. Jejich vztah ale není ideální a přichází krize. Mám pocit, že už je to dospělá žena," vypráví herečka. Protože její první film z tohoto volného cyklu vznikl před patnácti lety, musela se na něj znovu podívat, aby 'udržela' Renatin charakter. "Musím přiznat, že to pro mě bylo až dojemné,“ doplňuje.

Režisérkou, jíž ve filmu bravurně představuje, by v reálném životě být nechtěla. "Tohle povolání s sebou nese obrovskou odpovědnost, žádá si spoustu energie a správných rozhodnutí. Andreu Sedláčkovou za to obdivuju - na základě pracovních zkušeností jsme přítelkyně a zároveň nás baví spolupracovat," říká Vilhelmová na adresu filmařky, jejímiž osobními zážitky jsou scénáře jednotlivých filmů protnuty. Jak ale ona sama uvádí, osmdesát až devadesát procent situací a postav je fiktivních.

"V tomto dílu je styčným bodem s mým vlastním životem samozřejmě profese hlavní hrdinky, a tak jsem mohla v Divce za zrcadlem popsat různé situace, které se mi během realizací filmů přihodily," sděluje Sedláčková. Ani ona nešetří chválou na Vilhelmovou. "Na začátku jsem dělala poměrně rozsáhlý casting. Táňu jsem samozřejmě znala. Měla za sebou už poměrně slušnou kariéru, přestože byla velmi mladá. Chtěla jsem objevit někoho neznámého, ale Táňa se ukázala jako bezkonkurenčně nejlepší. A byla to výhra v loterii. Tehdy jsem netušila, že v budoucnu napíšu pokračování a že náš vztah přeroste v přátelství i mimo práci." Režisérka mimochodem nevylučuje, že vznikne další pokračování tohoto projektu. "Doufám, že mě napadne nějaná nosná idea."

V totéž věří i kreativní producent Jan Štern, v jehož tvůrčí producentské skupině film vznikl, a dramaturgyně Helena Slavíková. "Že se z filmů vytvoří série, se na začátku neplánovalo. Tato myšlenka vznikla až průběžně. Mám za to, že Dívka za zrcadlem je zatím nejlepší ze všech těchto společensko-milostných dramat - Tatiana Vilhelmová svou roli perfektně zvládá. Je ale potřeba pochválit i ostatní herce," dodává Slavíková. Jsou jimi Eva Josefíková, Vojtěch Kotek, Jiří Lábus či Kryštof Hádek. Už zmíněný Vojtěch Dyk nahlíží na svou úlohu v tomto kusu jako na zajímavou příležitost prolnout v ní dvě polohy - jak "reálnou", svádějící přitažlivou režisérku, tak tu "filmovou", v níž se jako herec Ondřej Hellebrant vrací v právě vznikajícím snímku do minulosti.

Dívka za zrcadlem
Kde: ČT1 
Kdy: 11. února ve 20.15 hodin