Pobavil jste se na festivalu?

Náramně! Zahajovací večer i následná párty, to byla spousta světel, fanoušků a zážitků. Také setkání s Kim Novak, se kterou bylo příjemné si povídat. Byla k neutahání. Vlastně ani nevím, kolik jí je.

Dvaaosmdesát.

Páni, to bych neřekl. Má neuvěřitelný elán.

Líbí se vám Kristián a víte, kam ho dáte?

Je krásný, má zajímavý design. Pravda, trochu velký, do kufru se mi nevejde. Poletí sólo. A kam ho dám? To zatím netuším, nemám doma speciální polici. Musím přiznat, že cen mám hodně. Žena určitě nějaké důstojné místo vymyslí.

Ve filmu Králova zahradnice, který jste představil na Febiofestu, hrajete krále Ludvíka XIV. Prý jste původně měl ale jen režírovat?

Ano, vše vzniklo až v průběhu příprav. Sám sebe bych nikdy neobsadil, nejsem pošetilec. Režírovat i hrát je ukrutná schizofrenie! Nechápu, jak to jiní kolegové dělají. Když mi producent nabídl scénář k režii, látka mě oslovila. U mě to chodí jako u zvířat – je to jakýsi instinkt, který zafunguje, když něco čtu. Příběh dvou osamělých uzavřených lidí na královském dvoře si prostě vybral mě. Roli krále mi pak nabídl producent. Hrál jsem ovšem téměř bez honoráře. Točit dobový kostýmní film je ekonomicky náročné.

Čili na vás producent slušně ušetřil…

Nu, to už tak šikovní producenti dělávají. Ale já to hrál rád.

Takže vás Ludvík, většinou jen chodící nebo sedící, nenudil?

Ne, působím tak na plátně? Doufám, že ne. Ludvík je spíš smutný. Osamělý a smutný. Občas hledá společnost, ale většinou klid. Podle historických pramenů prý chodíval na jedno skryté místo.

Ve filmu ho měl v ovocném sadu, kde si ho zahradnice v podání Kate Winsletové splete s někým jiným. Jejich konverzace o hruškách je opravdu líbezná.

Bavila vás? To jsem rád.

Ve filmu Králova zahradnice, který představil v Praze, hraje krále Ludvíka XIV.

Ve filmu Králova zahradnice, který představil v Praze, hraje krále Ludvíka XIV. Autor: archiv

Jaká je Kate Winsletová filmová partnerka?

Perfektní. Nesmírně pečlivá a pracovitá herečka. Potkali jsme se už kdysi při filmu Rozum a cit, tehdy byla ale ještě hodně mladičká. Výborně se s ní natáčí, je inteligentní, umí improvizovat.

V době natáčení byla těhotná, nebál jste se o ni v některých vypjatých scénách?

Bál. Scéna v bouři, kdy spadne do vody, nebo když v dešti jistí pomocí kůlů terasovité stupně, to byly nervy. Ale byla naprostý profík, s výjimkou jedné situace nepřipustila žádnou úlevu, ani se nenechala zastoupit dublérkou.

Hrál jste mnoho mužských charakterů. Roztomilý byl třeba šéf firmy v divácky oblíbené Lásce nebeské, kde vás jako ženáče sbalila sekretářka. Je to osvěžující prožít díky filmu situace, které byste v civilním životě nezažil?

Takhle o tom nepřemýšlím. Když dostanu roli, prostě se na ni připravím. Je to jen postava. Ale tenhle šéf, tak trochu narcistní ješita a sobec, byl vděčný. To víte, stárnoucí chlapi dělají různé blbiny. A Richard Curtis to myslím ve filmu hezky vystihl. Navíc s jemným humorem.

Jako režisér jste debutoval v 90. letech zajímavým vztahovým filmem Zimní host s Emmou Thompsonovou. A až teď jste natočil druhý film. Je málo látek a dobrých autorů, kteří vás v Británii osloví?

Spíš mám velkou pokoru před režijním řemeslem. To chce kuráž, předstoupit před početný štáb a mít odpovědnost za svěřené peníze, lidi, příběh ve scénáři. Musíte umět přiznat i pochyby. Já ale po vámi zmiňovaném filmu hodně režíroval v divadle. Ostatně, Zimní host je původně divadelní hra od Sherman MacDonaldové, kterou jsem nejprve inscenoval na scéně divadla v Leedsu a poté v Londýně. Až potom jsem udělal filmovou verzi. A ještě k těm autorům. Myslím, že jsou nadaní mladí dramatici a scenáristé, jen je pro ně těžké se prosadit. To platí nejen pro Británii. Řada z nich raději píše pro televizi, kde cítí větší možnosti i peníze. Je také otázka, kam míří nejmladší generace a co ji bude v budoucnu zajímat. Když se dívám kolem sebe na ulici – i tady u vás v Praze – vidím děti, které víc než okolí a lidi zajímají chytré telefony. To myslím není dobrý signál.

Co vás v Praze zaujalo?

Je to okouzlující město, má svá tajemství, za každou starou uličkou něco tušíte… Nutí vás nahlížet do okýnek na Malé Straně, Karlův most je úchvatný! Ne všechno jsem stihl vidět, jak taky, když člověk poskytuje interview, že? Takže jedno vím jistě: že se sem musím vrátit.

Čarodějové to mívají někdy díky kouzlům snazší. Kdybyste měl Snapeovu kouzelnou hůlku, co byste změnil?

Zrušil bych britskou vládu, někdy mě dost štve.