Když se řekne Kristián, naskočí člověku jediné jméno: Oldřich Nový. Máte jeho osobnost i humor ráda?
Neznám člověka, který by ho neměl rád. Filmům uměl dát neuvěřitelný esprit. Dokonce si vzpomínám, že pan Frič jednu dobu koketoval s tím, že natočí Kristiána ještě jednou. Nevím, proč se o tom zmiňoval přede mnou a jestli pro druhou verzi počítal i se mnou, ale v každém případě se to nakonec nekonalo. Škoda. Byla by to hezká vzpomínka ve filmografii. Tak se na něj dnes občas koukám aspoň jako divák.

Když se na tyhle gentlemany s tváří Oldřicha Nového díváte, není vám někdy líto, že se z českého filmu vytratili?
Mně to v případě filmů tolik nevadí. Víc mi to vadí v reálném životě. Pojednání o etiketě z pera Gutha Jarkovského by se mělo někde vyučovat. Protože když tak sleduju mladé, říkám si: žádná sláva. Jenže kde by to tak měli vzít, když rodiče na podobnou výchovu nemají čas? Nebo jim nepřipadá důležitá… Ale chybí. Nicméně, nejsem tu od toho, abych poučovala.

Přesto - Co by měl muž umět, aby ve společnosti obstál jako kdysi pan Nový?
Ctít pravidlo, že žena má jít napřed, podržet a pomoci jí svléknout kabát, odsunout židli, když vstává, hýbnout sebou, aby jí případně pomohl se zvednout, objednat menu či taxi. Ale víte, co je horší? Zlo a určitá negace, které panují ve společnosti. To se bude podle mě hůř mýtit.

Oceněný držitel Kristiána si vždy vybírá svůj film, který se na přehlídce promítá na jeho počest. Už víte, co byste ráda v programu viděla?
Ne. Je mi to celkem jedno. Hlavně aby byl dobrý a abych to věděla dopředu. Výběr nechám na organizátorech.

Cena Febiofestu se udílí za celoživotní dílo. Utkvěly vám některé projekty hlouběji v srdci?
Je jich několik, to víte. Samozřejmě Světáci, Ucho, Fanny nebo novější z autorské dílny Marka Epsteina Vrásky z lásky. Doba se dost změnila, i divácký vkus. Dnes nemají filmy, které nejsou vyloženou řachandou, moc šanci se v kině prosadit. Kvalitní autoři jako by vymizeli.

Jak vypadá podařený film?
Pro mě dobrý film rovná se silný životní příběh. To přece odjakživa publikum poutalo. Ne jen za sebou poskládané srandičky, u kterých se dvakrát usměju nebo jednou zasměju. To je pro mě málo. Já se chci vžívat do lidského osudu, chci mu věřit, nechat se jím dojímat. Ale takových filmů doma moc nemáme.

Co vás v poslední době jako diváka potěšilo?
Dívám se často na filmy ze záznamu, z archivu. Třeba mám ráda americkou komedii Lepší už to nebude. Protože to mi mluví z duše… Těším se na nový film Jiřího Mádla Na střeše, věřím mu, je šikovný scenárista i režisér.

A který vás rozčílil?
To si asi nevzpomenu. Ale já to mám takhle: když se nepovede vážný film, tak to ještě skousnu. Ale když je blbá komedie, kde na mě jdou s legrací, která legrací není a je vyloženě trapná, ba často vulgární, to si pak povídám i s obrazovkou.

Kromě filmu, co vám ještě spolehlivě udělá radost?
Dobrá společnost. Jenže tam zase nikoho nepustím ke slovu. Protože mě baví lidi bavit. Snad mi to promíjejí…