V Pardubicích jste potkala kolegu Ladislava Freje a bylo z toho vaše první manželství…
Láďa byl herecky tak o tři patra výš než já, hrál tehdy Dona Juana, byl skvělý, pomáhal mi. Naše manželství ztroskotalo na tom, že jsme spolu nemohli mít děti, dvakrát jsem o miminko přišla, bylo to zlé. Nakonec jsem se vrátila do Prahy, dost jsem točila.

Na obzoru byl další muž, ale ne z herecké branže. Kde jste potkala Zdeňka Rytíře?
Náhodou. Šla jsem tenkrát s kamarády do Dynacordu, což byla snad první diskotéka u nás, ale moc jsem se nebavila. Přišel ke mně zajímavý mužský s brejlema, s dlouhými vlasy, a řekl: „Slečno, vy sem nepatříte. Můžu vás někam pozvat?“ Nevěděla jsem, že mluvím se slavným textařem, byl inteligentní, zábavný, nevnucoval se. Přemístili jsme se do vinárny, dohodli si další rande a začali spolu chodit, později žít. Když se nám narodila Vendulka, byla jsem v sedmém nebi. Pak jsme se vzali, což chtěla hlavně moje máma, ať prý má dítě oba rodiče. No a nedopadlo to. Zdeněk žárlil, i na mou práci, byl hodně majetnický, vznikaly konflikty, které dřív neexistovaly. Moje oblíbenkyně, americká herečka Helen Huntová, na tohle téma řekla: „Proč si kazit vztah manželstvím, když je nám teď dobře?“ To bylo přesně o nás.

Evelyna Steimarová na titulce magazínu Vlasta.Ale stejně jste později chtěla zase vdávat, za Josefa Somra.
Tím se moc nechlubím, je to trochu moje „třináctá komnata“. Poznali jsme se při natáčení Soukromé vichřice, obdivně jsem na něho hleděla, už byl slavný, ale vůbec jsem ho nezajímala. Když jsem pak hrála v Činoheráku, už si mě začal trochu všímat. Na divadelní mikulášskou nadílku jsem přivedla malou dceru, on seděl u piána, Vendulka si suverénně přisedla a brnkala s ním. Tenkrát se ke mně otočil a řekl: „Holky, já vás beru obě.“ No a to rozhodlo. Bylo to vážné, toužila jsem po jistotě, jenže jsem odjela točit Baladu pro banditu. Na place tam pod stromem seděl nosatý kluk, o kterém mi řekli, že je to moc dobrý herec z Brna, a koukal na mě pronikavýma modrýma očima. Byla jsem ztracená.

Jak jste pak lásku s Bolkem Polívkou obhájila v Praze?
Neobhájila. Pepa Somr mi to dlouho neodpustil, půlka kolegů se mnou nemluvila a já jsem se jim ani nedivila. Jenže láska má hodně podob a tahle byla jako smršť. Život se mnou zacloumal – jako občas s každým. Zůstali jsme spolu, za rok jsem měla Aničku. Bolek po letech k její fotce ve své knížce napsal: „Dítě vášně. Dítě Balady pro banditu.“

Málokterý herec si přeje, aby děti pokračovaly v jeho stopách. Vy jste nebyla výjimka.
Aničku připravila na konzervatoř tajně máma. Až těsně před zkouškami se mi přiznala, že to zkusí místo gymnázia. Byla jsem na mrtvici, ale máma učila na LŠU a dostala na herectví asi 60 lidí, tak jsem doufala, že Anička projde aspoň prvním kolem, aby neměla mindrák. Zkoušky udělala, pak s Vendulkou obě postupně studovaly v Paříži na škole Jacquese Lecoqua, kde se učilo pohybové a výrazové divadlo. Další cestu už si našly samy.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání magazínu Vlasta, který je v prodeji od 3. dubna do 9. dubna.

Nechcete přijít o své oblíbené magazíny či regionální Deníky se zajímavými přílohami? Není nic jednoduššího, než si zajistit předplatné. Jak na to? Podívejte se na naše stránky www.mojepredplatne.cz.

JANA BEDNÁŘOVÁ