Federico Fellini byl gurmán, pábitel a hlavně výtečný filmový vypravěč. „Jsem velký lhář,“ tvrdil upřímně sám o sobě. Uměl toho ale skvěle využít. V rozhovorech s médii, kolegy, herečkami a především na plátně. 20. ledna uplyne sto let od jeho narození.

Křest v kině

Miloval cirkus, klauny a zdánlivě obyčejné lidi s jejich nenápadnými osudy. A také dvě města: Řím a Rimini, odkud pocházel. Obě jsou úzce spjata s jeho tvorbou. V kině Fulgor v Rimini, kde hltal první příběhy na plátně (a které mimochodem dodnes funguje), objevil krásu filmového umění.

Hotel Grand, k jehož hostům vzhlížel jako nemajetný kluk z místní pláže, našel místo v jeho filmech. Na dětství vzpomínal v Romě a Amarcordu, temná městská zákoutí i pachuť mravního rozkladu vyšších vrstev promítl do svého nejslavnějšího filmu Sladký život (1960).

Tento nemilosrdný řez italskou společností vyvolal nevídanou reakci v různých kruzích. Především v katolické církvi, jež mu dala nálepku zapovězeného díla.

Ve fontáně s Anitou

Zlatá palma v Cannes ale vše změnila. Film se stal kasovně nejúspěšnějším Felliniho dílem, vyhrál Oscara a Mastroianniho extempore ve fontáně Di Trevi se sexy Anitou Ekberg vešlo do dějin kinematografie. Jejich noční hrátky si můžete připomenout dnes večer v pražském Ponrepu.

Bratrské neshody

Fellini natáčel plných čtyřicet let, což je mimochodem doba, po kterou trval i jeho komplikovaný vztah se starším bratrem Riccardem. Zatímco ten zůstal neznámým italským hercem (zahrál si v bratrových Darmošlapech, mimo jiné i s českou herečkou Lídou Baarovou), Federico zářil. Nej spíše hlavně to bylo důvodem jejich letitých neshod. Přiblížil je nedávno italský dokument Fellini: Neznámý příběh, který vysílala Česká televize.

Nezůstalo jen u jednoho. Jako fenomén kultury 20. století byl Fellini už za svého života výzvou pro řadu dokumentaristů. Na jeden z podařených portrétů se můžete podívat ve středu 22. ledna v Ponrepu. Celovečerní snímek Kanaďana Damiana Pettitgrewa přináší ke stovce filmového mága čestných sto minut filmové nostalgie.