V epizodních rolích se dále představí Igor Bareš, Hana Maciuchová, Arnošt Goldflam, Pavel Kříž, Jana Švandová, Lenka Vlasáková, Pavel Řezníček, Ladislav Frej či Karel Heřmánek. „Detektivní žánr je pro režiséra velice vděčný. Může si v něm vyhrát s filmovými padouchy, honičkami, speciálními efekty, kaskadérskými výkony i přestřelkami. Zkrátka s krásnými ‚hračkami‘. Ty ale fungují jen v případě, že máte k dispozici dobrý scénář, dobrou a logickou dramatickou linku a účelné dialogy,“ říká Filip Renč.

Námět k Hlavě Medúzy, která odkazuje k obrazu Petera Paula Rubense (co jeden jedovatý had v její hlavě, to jeden zločin), vytvořili Petr Hudský a Miloš Zahradník. Držel jste se striktně jejich scénáře?
Každý scénář je pro režiséra návod k obrazovému zpracování. Scénář je teorie a natáčení realita, tudíž se ne vždy dá vše, co je v něm psáno, na place doslovně zrealizovat. Určitá míra improvizace je nezbytná. Rád probírám dialogy s herci při zkouškách a ladíme jejich intonaci a rytmus. Nemám moc rád popisnost, ale u detektivek je občas nezbytná, protože divák potřebuje znát fakta. A tak se snažím dělat kompromis mezi emocemi a fakty. Je to takový můj filmový slalom.

Roli šéfky mordparty jste svěřil Jitce Čvančarové. Jak jste k tomuto rozhodnutí dospěl?
Jitka dala seriálu ducha a energii. Pro příběh se v roli šéfové kriminálky perfektně hodí, protože dokáže herecky velice citlivě zkombinovat tvrdou nekompromisní policistku s citlivou ženou, která se sama potýká se svými osobními problémy. Její rodinnou linku, která se jako nit táhne celou sérií, zastupuje především postava nevyrovnaného bratra Erika v podání Karla Heřmánka mladšího. Její city a emoce k němu se neustále kříží s její policejní profesionalitou, vzájemný vztah je pro ni velkou životní zkouškou.

Přinese Hlava Medúzy do žánru něco nového, nebo jste šli osvědčenou cestou?
Snažili jsme se ji natočit poctivě a klasicky filmově. Nevím, jestli to bude něco nového, ale v rámci současných ekonomických a časových možností jsme chtěli vyždímat z krimi žánru co nejvíce. Věřím tedy, že nebudeme diváka nudit a že se bude chtít koukat i na další díly, protože zločiny, které náš tým čekají k vyřešení, jsou mimořádně závažné. Místo brutality, krve a násilí však nabízíme napínavou podívanou díky důmyslnosti daných skutků, pachatelů i policistů. Za zmínku stojí i výrazná hudba, kterou složil britský skladatel Patrick Neil Doyle a již nahrál se svým symfonickým orchestrem v Londýně. Myslím, že je pro tento žánr výborná.