V čem bude film Havel jiný, než jak ho známe z řady dokumentů včetně Občana Havla, ze seriálu České století či ze snímku Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled!?
Havel zatím nikdy nebyl natočený jako dramatický příběh, kde by byl hlavní postavou. Existují dokumenty, případně se objevil na plátně jen jako vedlejší postava. My jsme se o to pokusili. Chceme jeho příběh dát publiku jako emociální zážitek. To umí jen hraný film, ten vám nedá ani kniha ani dokument.

Proč právě jeho disidentská léta? O disentu vyprávěli mnozí filmaři, naposledy loni v Amnestii.
Vždycky mě zajímá vývoj postavy. Václav Havel mě fascinoval odjakživa. Když jsem přemýšlel, jak ho uchopit, uvědomil jsem si, že největším přerodem prošel právě v disidentských letech, mezi roky 1968 a 1989. Z dramatika, který se zajímal o společenské dění, ale tíhl odjakživa k divadlu a psaní, se postupně přerodil v muže, který tohle vše opustil ve prospěch významné dějinné role. Určitě to pro něj nebylo lehké, ale nemohl jinak. Tohle mě zajímalo, to je pro mě velké filmové téma.

Musel jste cítit i velkou odpovědnost. Přepadly vás někdy pochybnosti, nebo jste si je nepřipouštěl?
Je pravda, že když jsem se do příběhu víc ponořil a došlo mi, že musím trochu pracovat s filmovou fikcí, dostavily se první pochyby. Ohledně toho, nakolik si můžeme dovolit upravit realitu, aby na jednu stranu příběh fungoval jako film se všemi důležitými emocemi, a abychom se zároveň nezpronevěřili faktům a Havlově osobnosti. Nemohli jsme točit čistou fikci, ale ani pouhý popis událostí, to už by byl stylizovaný dokument. Byl to velký balanc, ale věřím, že jsme jej ustáli.

Dagmar Havlová je přísná správkyně manželova odkazu. Dával jste jí scénář k posouzení?
Náš příběh o ní sice nevypráví, ale ano, scénář jsem jí nabídl k náhledu. Byl jsem rád za některé její připomínky.

Co bylo podle vás pro titulního představitele Viktora Dvořáka nejtěžší?
Dohodli jsme se, že nebude otrocky svůj předobraz kopírovat. To podle mě Viktor dobře zvládl. Řešil spíš jinou věc - je odnaučený kuřák a od začátku se děsil, kolik vykouřených cigaret ho během natáčení čeká. Je fakt, že měl pár dnů, kdy se sešly silné kuřácké scény a denní číslo se pohybovalo kolem padesáti. Ale zvládl to skvěle a věřím, že znovu kouřit nezačal.

Předpokládám, že jste mluvil s pamětníky, kteří byli v tomto období Havlovi nablízku…
Ano. Ne s mnoha, ale třeba Anička Freimanová nám se vzpomínkami velmi pomohla. Měli s Andrejem Krobem chalupu na Hrádečku, hned vedle Havlova domu. S těmi, kteří se v našem filmu objeví, jsme záměrně scénář nekonzultovali. Věděli jsme, že tam, kde sáhneme do reality víc a porušíme některé známé věci, debaty na tohle téma by nás limitovaly. Proto se také postavy nejmenují podle reálných lidí, s výjimkou Olgy a Václava Havla.

Čili počítáte s tím, že se po premiéře vyrojí různé námitky: takhle to nebylo, to řekl někdo jiný, tvářil se u toho jinak?
To je mi jasné. Každý v téhle zemi Havlův příběh zná a má na něj svůj názor. A ví, na čem by měl být důraz, nebo naopak ne. Není vpodstatě možné, aby se kritika neobjevila…

Vy se na ni snad těšíte…
To ne, ale kdybychom se snažili vyhovět všem, máme pěkný dvanáctidílný seriál, nikoli filmové drama. Vím, že to přijde, ale je to v pořádku. Když film rozproudí debatu, bude to fajn. Vycházím z toho, že dnes už i mladý divák ví, že hraný film je autorská licence a že v něm jde hlavně o jisté spodní proudy. O zachycení klíčové energie, ducha doby a událostí. I za cenu toho, že faktická stránka bude, řekněme, lehce upravena. Jen by člověk neměl jít proti smyslu historie. Ale to jsme – o tom jsem přesvědčen - neudělali.

Kina teď nehrají, otázka je, zda se budou konat letní festivaly, snad už ano. Mělo o Havla zájem vedení karlovarského festivalu? Do hlavní soutěže by myslím pěkně zapadl.
Ano, měli jsme dokonce už mít s výběrovou porotou Karla Ocha projekci. Ale vzhledem k okolnostem s koronavirem jsme ji odsunuli. Byl bych samozřejmě rád, kdyby si film do soutěže vybrali. Ale v tuhle chvíli je všechno otevřené, nikdo neví, za jak dlouho se situace vrátí k normálu. Havel si zaslouží důstojnou premiéru v kině, počkáme s ní, až bude správný čas. Možná až na podzim. Bude sice asi větší nával, protože nebudeme zdaleka sami, ale jsme s tím srovnáni.

Když jsme u toho vychýleného běhu věcí – jak by podle vás na situaci reagoval Václav Havel na prezidentském postu? Asi by nemlčel jako Miloš Zeman?
Na to vám nedokážu odpovědět. Ale vždy vystupoval jako morální autorita. A říkal, že když bude aktivní a zodpovědný každý jedinec, bude na tom dobře celá společnost. To můžeme, myslím, brát jako dobré krédo.