Nine natočil Rob Marshall, který si muzikálový žánr vyzkoušel už v Chicagu a který velmi dbá na výpravu a kostýmy (jak ukázala i Gejša). Ostatně, zbylé nominace si film vysloužil právě za výpravu, kostýmy a píseň Take It All.

Hold mágu Fellinimu

Nine je jiný než Chicago. Nejde tolik o show, jako spíš o obsah. A tím je tvůrčí krize jednoho režiséra, neschopnost natočit veřejně ohlášený film a útěky do vzpomínek na dětství. A ženy, jež ovlivňují jeho život a bez nichž neumí tvořit. Zdá se vám to povědomé? Ano, Nine (který vznikl původně jako muzikál divadelní) je víceméně přepisem slavného snímku Federica Felliniho 8 a ½. Proto i název Nine přiznávající volnou inspiraci a zároveň hold dílu, v němž tak exceloval Marcello Mastroianni.

Řada přiznaných citací z jeho filmů

Pro někoho bude Marshallův film jen horším opisem 8 a ½ , Nine má ale víc důvodů, proč mu věnovat pozornost. Režiséra i autory scénáře (kromě Michaela Tolkina i výtečný, dnes již zesnulý Anthony Minghella) vedla zjevně snaha složit nostalgickou poctu Felliniho tvorbě. O tom svědčí řada citací z jiných jeho filmů (Amarcord, Sladký život) i herečky obsazené typově dle jeho Italek (Nicole Kidman á la Anita Ekberg, Marion Cotillard připomíná Giullietu Masinu).

Osvěžující ironie

Dalším důvodem je osvěžující ironie, která baví („postav se a lži za Itálii!“, „oficiálně vaše filmy odsuzujeme, musíme. Ale zbožňujeme je,“ odzbrojí režiséra zástupce katolické církve), herecký výkon Daniela Day-Lewise v hlavní roli egocentrického filmaře a milá choreografie, byť nijak převratná. Číslo s písní Buď Italem má ovšem strhující náboj.

Sophia Loren v cameo roli

Sophia Loren jako pietní vzpomínka na zašlé časy italského neorealismu a kultu hvězd tu funguje spíš jako ozdoba, velké kouzlo ale mají černobílé scény, zejména reminiscence na dětství. A také Judi Dench, jejíž postava kostymérky se geniálně pohybuje od lakonické střízlivosti až k překvapivě svižnému tanečnímu sólu s rudým boa.

Škoda té veliké doslovnosti, tvůrci si mohli dopřát větší vlastní rozlet a filmu by to prospělo. V každém případě jde ale o podívanou, která stojí za to – kvůli duchaplnému humoru, postřehům z filmového zákulisí, skvělé choreografii, hudbě Andrey Guerry i Penélopě Cruz, jejíž temperamentní čísla mají šmrnc!