Jeho zrod inicioval Romek Hanzlík, jenž hrdinu filmu znal jako manažer kapely Psí vojáci velmi důvěrně a jehož Topolova předčasná smrt natolik zasáhla, že se rozhodl natočit o něm film. Zprvu zcela bez peněz, zato se silným přesvědčením, že je třeba cosi doříct – neboť jak trefně pravil na novinářské projekci – „Filip skončil rychle, takřka uprostřed věty."

Oslovil režiséra Václava Kučeru, kameramana Marka Diviše a dalšího koproducenta Petra Kozu. S přípravami se začalo brzy, prakticky už po hudebníkově smrti v roce 2013, do kin ale vstoupil dokument až nyní.

Shánění peněz

Obligátním problémem bylo shánění finančních prostředků, po zveřejnění zprávy o chystaném filmu ale zcela nečekaně zafungovali Topolovi fanoušci. Když se ozval první z nich, že ho hudba Psích vojáků tak silně ovlivnila, že chce přispět malou částkou, „pověsili" tvůrci svůj projekt na známé stránky hithitu. A posbírali půl milionu korun! Jsou snímky, které se z obdobných důvodů vlečou léta, to ale není případ topolovského filmu, který tvůrci dotáhli do šťastného konce. A rozhodně si zaslouží pozornost. Pečlivá práce, trpělivost a osobní vztah k tématu udělaly své. Dokument má vše, co nosný portrét potřebuje. Silný osobní příběh, jedinečnou hudbu a texty, které mu dávají další rozměr.

Opět se potvrdil starý známý fakt, že důvěrná znalost dotyčného i prostředí, jež ho formovalo, se pozitivně odrazí na plátně. Včetně titulu filmu, který cituje jednoho z muzikantových přátel a který je možná trochu dlouhý, nicméně vzhledem k hrdinově povaze a způsobu života přiléhavý. Filip Topol žil jako kometa. Barevně a zběsile. A nejspíš i proto opustil vesmír v pouhých osmačtyřiceti.

I v té krátké časové lhůtě stihl ale mnoho: brzký začátek kariéry hodný géniů (kapelu postavil ve třinácti!), intenzivní hudební i textařskou tvorbu včetně originálních deníkových zápisků, partnerské vztahy, ba i ten osudový, jenž vydržel do Filipova konce. Jsou projekty, jež na sebe poslední dobou upozorňují mnohem křiklavěji, ale o to smutnější je pak pohled na ně.

Takovej barevnej vocas vznikal skromně a bez masivních marketingových triků, s pokorou a láskou k příteli, kolegovi, bratrovi a silnému živlu na pódiu, na který se nedá zapomenout. Má v sobě emoce, drama i lehkost, prostě je milé se na něj dívat. Filip Topol by měl radost.