Na Žižkově v jedné z příkrých dlážděných uliček bylo živo. „Ukliďte se, prosím vás, někam na druhou stranu a chvíli nemluvte, vy si prosím vás přeparkujte - ne, sem ne, za roh, a vy chvíli počkejte, jo? A mohl byste vypnout motor?“ - městský policajt měl napilno, protože štáb režiséra Petra Slavíka tu natáčel televizní film Divnovlásky podle stejnojmenné knihy Ireny Obermannové.

„Už jsem dnes někde jinde,“ konstatuje autorka ironicky na adresu hrdinky prožívající hektický čas po rozvodu s dvěma malými holčičkami. „Moje dcery jsou skoro dospělé a jámámúplně jiné starosti než tehdy. Nejsem už tak rozháraná. Doufám, že se mě nebude nikdo v souvislosti s tímhle starým příběhem ptát, jak zvládám samotu…“

Uznale chválí Slavíkův výběr herců, zejména Anna Geislerová v hlavní roli je prý skvělá (v Křístkově přepisu Deníku šílené manželky ji před sedmi lety hrála Veronika Žilková). „Narodily jsme se obě ve stejný den, 17. dubna, “ říká Obermannová, zatímco herečka se s Pavlem Liškou připravuje v kostymérně na další záběr, „asi jsme se zkrátka měly potkat.“ Na plac prý ale nedochází, dnešek je výjimkou, nechce, aby byl z její přítomnosti režisér nervózní. I když se znají z dob studií.

Aňa nebyla první volba

„To není pravda,“ kontruje režisér a chválí jak spolupráci s Irenou, s níž se bez potíží dohodl na menších úpravách scénáře, tak hlavní protagonistku, jíž vybral za partnery Jiřího Langmajera, Pavla Lišku a ještě kohosi třetího, mírně exotického muže s dredy na hlavě… „Aňa nebyla první volba, nejdřív se mi zdála na Xenii a její zkušenosti mladá. Dost jsme o hlavní představitelce dumali, ale pak jsem si řekl, že je dobrá herečka a že to zvládne.“

Natáčení prý provází trochu smůla, ostatně už přípravy k realizaci scénáře se pár let vlekly, čtyři dny před začátkem dostala jedna z holčiček neštovice, scénu s požárem seníku narušila silná bouřka, takže štáb čekají zářijové dotáčky. Vuličce se ten den mihl i Alois Švehlík jako dědeček, scénu hlídkování za popelnicemi a tajnou přepadovku maminčina přítele v autě tu točí Lucie Šteflová a Helena Tachovská, jež hrají hrdinčiny dcery.

„Casting proběhl rychle, nebylo moc času, na práci s dětmi by ho bylo třeba víc,“ přiznává Slavík, ale chválí děvčata, že zvládají náročné natáčení, jež obnáší i dvanáctihodinové šichty. Vzápětí zakazuje jedné z nich po obědě dezert. „To víš, dneska jsi to kazila,“ směje se její „chůva“ na place.

„Pořád se koukám do kamery,“ přiznává sedmiletá Helenka (která už ve čtyřech letech stála před kamerou a rovnou v zahraniční produkci - při natáčení Hannibala). „Ale nejhorší bylo blinkání,“ směje se už natočenému obrazu, kdy se jí udělá v autě špatně z melounu. „Asi ho nějaký čas nebudu jíst.“

Starší Lucka (která hrála mj. v seriálu Místo nahoře) konverzuje jako zkušená hvězda. „Všichni se o nás úžasně starají, pan režisér vždycky skvěle vysvětlí, jak má záběr vypadat, je to fajn,“ říká. A obě shodně potvrzují, že jejich postavy Justýna a Kristýna jsou trochu moc free. „My bychom si některé věci, co jsou ve scénáři, k mamce doma nedovolily,“ smějí se.