Zatímco například Maďarsko nebo Rumunsko motivují zahraniční filmaře finančním zvýhodněním, u nás tomu tak není a ve srovnání s těmito zeměmi se Česko stává poměrně drahou destinací. Mezi hollywoodskými producenty si i přesto čeští profesionálové uchovávají pověst kvalitních pracovníků, kterým může konkurovat jen málokdo.

Jsme schopní, ale drazí

„Na prvním místě stojí kvalita námi nabízených služeb, a to při doposud akceptovatelných cenách. Jsme schopni zajistit filmové profesionály a filmový servis na úrovni Hollywoodu nebo třeba Austrálie,“ zmiňuje největší přednosti pražských studií a filmových profesionálů generální ředitel Barrandov Studios Vladimír Kuba.

Zahraniční filmaři se mohou spolehnout na naše pracovníky, kteří se s nimi plynule dorozumí, a nemusí si vozit rozsáhlý štáb, jak je tomu zvykem například v Rumunsku nebo Maďarsku.

„Díky nadstandardnímu technickému zázemí jsme navíc schopni podpořit všechny fáze přípravy filmu včetně postprodukce,“ uvedl Kuba a podotýká, že neméně podstatnou roli při rozhodování producentů, v jaké zemi se film bude točit, sehrává Praha a pražské prostředí: „Když z domova odjedete na několik měsíců, není vám jedno, kde a jak budete trávit svůj volný čas. A v tom je Praha výjimečná.“

Řeč peněz

Přes všechny tyto kvality však zahraniční produkce nyní začínají ve větší míře dávat přednost nabídkám z jiných zemí. Ty filmaře po finanční stránce zkrátka přijdou výhodněji. Přišli jsme tak o projekty s velkým rozpočtem, jako bylo pokračování Hellboye, filmová adaptace komiksu Watchmen anebo výpravná fantasy s Nicole Kidmanovou Zlatý kompas.

Nejnovější informace také hovoří o rozhodnutí producentů třetího dílu Letopisů Narnie přesunout natáčení filmu s podtitulem Plavba jitřního poutníka na Nový Zéland a na Maltu. V této souvislosti není bez zajímavosti, že se dvaadvacáté pokračování Jamese Bonda po jednáních s českou stranou vrátilo do anglických studií v Pinewoodu poblíž Londýna. V Británii totiž letos začal platit nový systém daňových úlev pro filmaře.

„Vzhledem k tomu, že rozhodování o tom, kde se bude točit, je v podstatě manažerský proces, a ten hledí především na finanční otázky, je třeba tuto situaci, která nás znevýhodňuje, řešit,“ říká Vladimír Kuba a upozorňuje na další finanční výnosy, které s působením zahraničních filmařů u nás souvisí.

Hovoří o takzvaném vyvolaném obratu, který do státní pokladny přisypává další peníze za vedlejší náklady spojené s přítomností zahraničních filmařů. Ti ve zdejších podnicích utrácejí za hotely, stravování a další služby.

Tržní argumenty

V roce 2003 činil pro Českou republiku podle Vladimíra Kuby výnos z přímých a nepřímých daní pocházejících od filmařů (včetně zahraničních zakázek, českého filmu a reklamy) pět miliard korun. Loni to už bylo jen 2,6 miliardy. Tato ztráta souvisí s odlivem zahraničních projektů a je třeba jí zamezit.
Hrozí tu však také jiné nebezpečí.

Pokud čeští profesionálové u nás neuvidí budoucnost, půjdou jinam. Například na velkofilmu Eragon, který se natáčel v Maďarsku, se podílelo i několik českých filmařů.

„Nikdo z politiků ještě nenašel dost času, aby s námi situaci řešil. Věřím ale, že vše je jen otázkou dialogu. Proto připravujeme podklady k jednání, abychom politiky přesvědčili průkaznými argumenty,“ dodává s optimismem Kuba.