FILMOVÁ ŠKOLA A ČÍSLA
Během 10 dnů se na festivalu vystřídalo 5 100 akreditovaných návštěvníků, v rámci balíčků se prodalo dalších 5 100 vstupenek. Uvedeno bylo 235 filmů ve 307 projekcích, 62 položek odborného programu včetně 9 lekcí filmu, 19 koncertů, 7 divadelních představení a 7 výstav. Asociace českých filmových klubů, hlavní pořadatel Letní filmové školy, udělila 5 výročních cen.

Předpremiéra očekávaného snímku Roberta Sedláčka nastiňující citové i mravní založení chlapce, jenž se v lednu 1969 upálil na protest proti ruské okupaci, budila pozornost.

Zmrzlina pro filmaře

Několik osobností si odváží zmrzlinový kornout. Britský režisér Mike Leigh své pomyslné ochlazení, respektive osobitou cenu AČFK v podobě kornoutu zmrzliny, dlouze studoval.

„Vždycky jsem si myslel, že až něco takového dostanu, bude to na lékařský předpis. Vůbec netuším, kudy je lepší to zavádět,“ projevil příslovečný britský humor muž. Patřil k nejpilnějším divákům, jeho malou postavu člověk potkával mezi vycházejícími z kina. O svém uvolněném režijním přístupu pro Filmové listy řekl: „Začnu třeba lokací, vytvořím charaktery, pak improvizuji a zkouším. Nikdy nevím, jaké to bude, často vše vymýšlím na místě.“ Ke komunikaci s herci pak dodal: „Zeptám se, jestli v mém filmu chtějí hrát. Že sice nevíme, o čem to bude, ale že to zjistíme, až bude hotový. Herci se nedozví víc, než koho hrají. No, občas někteří řeknou, že v takovém filmu nechtějí hrát…“

Noblesní senioři

Méně nápadným, ale zato výrazným hostem byl Roland Klick, německý filmař, který si své projekty až na výjimky financoval. Během 24 let jich natočil pouze šest, všechny se silnými náměty na téma rodinných vztahů a společenské morálky. Ať to je snímek S tváří dítěte podle reálné kauzy vraždy dvouleté holčičky, kterou spáchal její o pět let starší bratr a která otřásla Německem, adaptace Simmelova románu S láskou k vlasti nejdál dojdeš nebo Supermarket. Projekce svých filmů absolvoval tvůrce v 79 letech navzdory vedru celé. Dlouhé pauzy mezi filmy něco, co třeba domácí filmaři už téměř neznají vyplňoval psaním a úvahami. „Nejdřív se člověk musí vzpamatovat z předchozího filmu, pak začít shánět peníze na další. Filmařina pro mě není jen byznys, ale i životní styl,“ líčil režisér.

S pozitivním úsměvem si přišel pro cenu i Mair Lubor Dohnal, jenž stál v 60. letech u zrodu klíčových filmů Ela Havetty, Juraje Jakubiska a Juraje Herze. V Hradišti uvedl scenárista, jenž na dlouho zakotvil v Mnichově, Havettův snímek Slávnost v botanickej záhrade.

Teroristka Iva

„Trochu se mi chce plakat. Doufám, že jste mi cenu svým aplausem odsouhlasili,“ řekla dojatě Iva Janžurová, jež převzala ocenění za půlstoletí filmové práce. Na podzim ji čeká titulní filmová role v hořké komedii Teroristka, kterou pro ni napsal tvůrce úspěšné Teorie tygra Radek Bajgar. „Maličko se bojím, je to fyzicky náročné, nesmím to zvorat,“ prohlásila herečka.

Do Hradiště dorazil i Josef Somr, v rámci 50. výročí vzniku filmu Žert, jehož fotografie zdobily ulice města. „Radostné vzpomínky jsou krásné, ale někdy docela smutné,“ komentoval herec fakt, že ze zúčastněných už téměř nikdo nežije.

Stoletého Bergmana přijely nejen uctít dvě dámy, Katinka Farago a historička Maaret Koskinen. „Znala jsem jeho příšernou pověst,“ přiznala Katinka Filmovým listům:. „Údajně vyhazoval skriptky a pomocné kameramany. Ale řekli mi: Když se na tebe bude upřeně koukat, tak mu to oplať. A tak jsem neuhnula. Byla to věčnost, ale pak se začal smát: s tebou to půjde. A šlo to 30 let.“

Tradiční sekce němých filmů provázená živou hudbou letos nabídla výběr z tvorby Fridricha W. Murnaua. Připomněla slavnou Poslední štaci, Fausta a Tabu poslední snímek, jehož premiéry se režisér nedožil, zemřel při autonehodě pár dní před ní. Všechny dokládají jeho osobitý smysl pro práci s obrazem. Ostatně Murnau, jenž se netajil homosexuální orientací, rád fotografoval. Oboje názorně ilustruje hradišťská výstava Murnau: Soukromé fotografie, v níž převažují akty mladíků. Je k vidění do 9. září.

Rezervy a možnosti

Rezervy filmovka má. Minimálně v kapacitě a v komfortu diváckého zážitku. Kromě klimatizované Hvězdy a Slováckého divadla jsou další sály výzvou pro odvážné, v letošním 36stupňovém horku se většina měnila v úmorný skleník. „Nepřestává mě překvapovat, že mladí chodí do kina. I ve vedru. Je to pro nás obrovský závazek,“ souhlasí programová ředitelka Iva Hejlíčková. „Město nám vychází vstříc a my si toho velmi vážíme, ale s lepšími podmínkami asi nemůžeme počítat. Když jsme řešili sportovní halu a klub kultury, řekli nám to je těžké, tady se koná jednou za rok ples a filmovka, investice do klimatizace se nevyplatí. My ale měli letos hosty kolem osmdesáti roků, třeba Bergmanovu skriptku a producentku Katinku Farago, já se celou dobu bála o jejich zdraví. Jeden britský profesor mě nazval poháněčem otroků, neboť jsem za nimi běhala a nutila je pít, nosit čepičky a sháněla jim vějíře.“ Jak doplňuje ředitelka přehlídky Radana Korená, filmovka nyní využívá 28 různých prostor ve městě, víc už nelze.

Narůstající zájem mladých prý koncepci festivalu neovlivní. „Každá sekce si našla diváky, i když více táhnou samozřejmě novinky a snímky z prestižních festivalů. Mladí vyhledávají ale i historické snímky, bylo vtipné sledovat Katinku, jak je při diskuzi kontrolovala: Už tady někdo viděl nějakého Bergmana?“ směje se Hejlíčková.

Problematické jsou nejstarší filmy. „V programu máme řadu archivních snímků. A jak se ukazuje, je to pro různé evropské i americké společnosti slušný kšeft, takže zdražují. Co dříve stálo tři sta, teď stojí šest set euro za jednu projekci. Kolikrát dorazí i otřepaná 35mm kopie, jež se nedá hrát,“ vypočítává ředitelka úskalí návratů do minulosti.

U stropu je festival i v ubytovacích kapacitách. „Momentálně se pohybujeme kolem pěti, šesti tisíc návštěvníků. Fajn by bylo o tisíc víc. Jenže to už by neměli kde bydlet,“ říká. „Navíc doba se mění, ani mladí už nechtějí spát pod stanem, radši si připlatí. Tohle je třeba řešit.“ Lokalitu tým měnit nehodlá. Radana Korená letos podepsala smlouvu na dalších deset let. A rozpočet? „Pět milionů korun navíc by bylo fajn,“ říká Korená. „Ale příští rok nám něco navýší město, každá jistota je dobrá.“