Pro nezasvěcené – knižní Gottland (v česku vyšel poprvé v roce 2007) je ironický pohled polského reportéra na naši realitu, její traumata i na některé absurdní a kontroverzní osudy různých osobností (podnikatel Tomáš Baťa, herečka Lída Baarová, spisovatel Jan Procházka, zpěvačka Marta Kubišová, sochař Stalinova pomníku Otakar Švec). Kniha sklidila velký ohlas a vyšla v řadě jazykových mutací. Její síla tkví právě v uceleném souboru břitkých textů, jež přinášejí absurdní pohled na naše novodobé dějiny. A jako taková je spíše nezfilmovatelná… Ale budiž.

Pro filmový Gottland, který krom Nutprodukce podpořila Česká televize (skupina kreativního producenta Petra Kubicy), si mladí tvůrci vybrali z knihy pět námětů. Příběh Lídy Baarové, Baťovy továrny, literáta Eduarda Kirchbergera, Stalinova pomníku a upáleného studenta Zdeňka Adamce. Odpusťme jim, že na jménu slavného Szczygiełova románu tak trochu parazitují. Horší je, že hotový tvar nedrží příliš pohromadě a že na onen mrazivě groteskní odstup, s jakým se polský publicista na české poměry dívá, nedosáhl ani jeden z nich. Producenti věděli, proč necílit na diváky v kinech. Pro ty totiž povídkový Gottland pohledem pěti začínajících filmařů (Petr Hátle, Rozálie Kohoutová, Viera Čakányová, Lukáš Kokeš a Klára Tasovská) opravdu není.

Chyby začátečníků

Téměř všechny se potýkají s chybami začátečníků, vesměs danými scénářem – obtížnou přehledností, verbálním balastem, frázemi, absencí zkratky a schopnosti vyhmátnout podstatné. Asi nejvíce se přitom filmařské profesi zpronevěřil Petr Hátle (autor vítězného dokumentu z Jihlavy Velká noc), jehož pohled na osud Lídy Baarové těží z díla jiných. I ze senzačnosti jejího vztahu ke Goebbelsovi.

Fragment rozhovoru Otakara Vávry s už zestárlou herečkou, k jehož úryvkům do svého filmu nedostal souhlas, nabízí alespoň ve formě inscenovaného dialogu s náhradními herci. Ke známým faktům o jejím kontroverzním nacistickém milenci ovšem nepřináší nic nového, naopak se místy uchyluje ke komentáři, jenž budí nechtěný smích („do tohoto těla několik hodin před tím vnikal", „sledoval ji horkýma očima"). Co by jeho dílu řekl sám někdejší pedagog FAMU Vávra, radši nehádat.

To dialog dcer se zesnulým spisovatelem a agentem StB Eduardem Kirchbergerem, píšícím pod pseudonymem Karel Fabián, z dílny Viery Čákanyové, nabízí zajímavější podívanou. Díky pozoruhodnému osudu Fabiána i formě, kterou autorka zvolila: konfrontace s dcerami i animace (včetně pasáží ze skypu) na plátně baví a ozvláštňují vybrané téma.

Stalin Rosálie Kohoutové

Místo Stalina od Rosálie Kohoutové má dobrý startovací moment s historií kolem Stalinova pomníku, přesahy do současnosti (debaty o tom, co má na Letné dnes stát, zda třeba socha Jacksona) se jí ale rozpadají. Kokešův originální nápad s běžícím pásem u Bati a „vyráběnou budoucností" trpí přemírou informací a upovídaností, causa upáleného Zdeňka Adamce očima Kláry Tasovské je podnětná, i jí by ale prospěla větší zkratka a méně popisnosti. To lze ostatně vztáhnout na všechny povídky – výběr témat dobrý, zpracování kolísavé, málo autorské invence, úhel pohledu vážný. Jako by se začínající filmaři báli většího nadhledu, který tak sluší knižní předloze.

Maně člověka napadá, jak by asi náměty ze Szczygiełova pera dopadly, kdyby s nimi jejich filmaři pár let počkali. Podpora studentské tvorby v České televizi je záslužná. A Gottland ničím jiným nežli studentskou prací, jež má své limity, není. Zjevně mu ale chyběl přísnější dramaturg – ať už v Nutprodukci nebo u Petra Kubicy. Daný polotovar by se lépe vyjímal na studentské přehlídce nebo festivalu filmových škol. Pro běžné diváky plánovaných projekcí (do konce srpna na pražském nákladovém nádraží, poté v regionech, mj. v bývalých Baťových závodech ve Zlíně a brněnské továrně Vlněna) bude spíš zklamáním.