V příbězích několika mladých hrdinů se vrací do začátku 90. let, kdy si zákeřná AIDS vybírá už deset let své daně, ale stát a zdravotní instituce si před ní zakrývají oči. Ve skupině aktivistů, jež realita nutí zesilovat svůj „křik“, je pro mnohé z nich politický boj i bojem o život. Vynikající obsazení a polodokumentární způsob snímání dává filmu nebývalou sugestivitu. Celkem právem vyslali Francouzi letos film do boje o Oscary.

BOJUJÍCÍ HANKS

Pojďme ale trochu zpět. Na „nepříjemné“ téma upozorňovali filmaři mnohem dříve, v době, kdy informace o děsivé nemoci začaly prosakovat do médií a studií. Jedním z důležitých filmů byl v roce 1985 An Early Frost, kde hrál mladíka přijíždějícího domů oznámit rodině, že je gay a nakažený HIV, Aidan Quinn.

Zjevením byl v roce 1993 film Jonathana Demmeho Philadelphia. Tvůrci se poprvé natvrdo dotkli zásadního společenského problému, který není řešen a staví řadu schopných lidí do izolace. Roli právníka, homo-sexuála, který je po nákaze virem HIV bez reálného vysvětlení propuštěn, si zahrál Tom Hanks, jenž svou účastí a prezentací filmu bojoval proti předsudkům a odporu veřejnosti.

z filmu Manželka a manžel
Jíst, pít, milovat: Italové na plátně

V roce 2002 se problematiky dotkl i film Hodiny, který natočil Stephen Daldry podle úspěšné stejnojmenné knihy Michaela Cunninghama. V jednom z navzájem propletených motivů z různých časových období figuruje básník nakažený virem HIV, jehož na plátně (vedle Meryl Streepové a Nicole Kidmanové) výtečně ztělesnil Ed Harris.

JEN GAYOVÉ? NE!

Otázku „Kdo mě teď bude mít rád?“ (již měl v názvu i tematicky stejný izraelský dokument z loňského roku) rozehrál roku 2007 francouzský režisér André Téchiné ve snímku Svědci. Několik lidí bloumajících Paříží i přímořskou krajinou se stává titulními „svědky“ událostí 80. let ve Francii zachvácené neznámou zhoubnou nemocí.

Dobrým příspěvkem byl i snímek Jeana-Marka Vallée Klub poslední naděje, především díky Matthewu McConaug-heymu, jenž vtiskl svému elektrikáři a příležitostnému jezdci rodea Woodroofovi s vyhlídkou na 30 dnů života mimořádnou autenticitu.

V připravovaném filmu o Janu Palachovi bude titulní roli hrát Viktor Zavadil
Palach: příběh nevinnosti a ztráty iluzí

Podobně jako Robin Campillo ve 120 BPM zvolil ostře kritický pohled na nedostatek osvěty ze strany oficiálních institucí také Američan Ryan Murphy. Jeho hvězdně obsazené drama z produkce HBO Stejná srdce (2014) se odehrává v New Yorku počátkem 80. let minulého století a pro herce bylo emotivní zkušeností.

„Skoro všichni jsme vstupovali do projektu s pošetilou představou, že problematika AIDS se týká jen gayů. Vzpomínám si, jak nás devastovalo, když jsme se postupně dozvídali otřesná fakta o šíření této nemoci i minimu informací v té době,“ přiznal před premiérou pro Hollywood Reporter Jim Parsons, který tu hrál po boku Marka Ruffala a Matta Bomera.

TÉMA NEKONČÍ

Jemně se dotýká tématu i poslední snímek Xaviera Dolana Je to jen konec světa, v němž se autor i režisér v jedné osobě zabývá dysfunkčními rodinnými vztahy, v jejichž marasmu hrdina marně hledá skulinu pro to, aby blízkým řekl o svém blížícím se konci…

A zdá se, že filmů ubývat nebude. I když je medicína dál než v 90. letech (a možná by dnes lékaři zachránili i Freddieho Mercuryho, jenž zemřel na následky AIDS), nakažení pacienti nemizí. Naopak. Roční nárůst počtu nakažených virem HIV byl jen u nás loni podle údajů Státního zdravotního ústavu nejvyšší za posledních třicet let…

Hráči se smrtí. Ellen Page ve filmu Nielse Ardena Opleva
Příběhy mezi životem a smrtí. Téma života po životě filmaře stále dráždí