Dobrá volba brokovnice, ozve se od dveří. „Chválím.“ „No, krásná zbraň, mami, to jo. Ale stačí, ne?“ vstupuje na scénu žena v bílém plášti. „Zůstaň, kde jsi! Nebo…“ „Nebo co, mami? Zastřelíš mě?“

I tak vypadá Teroristka. Další z obrazů filmu Radka Bajgara je hotov. Vypjatá scéna v přepychovém domě, kde je hlavní aktérkou stará žena mířící na muže. Seniorka, jež chce zastřelit člověka. Protože už si nechce připadat „jako kráva“.

Iva Janžurová je pro ni jako stvořená. V černých šatech s kraječkou u krku, trpělivě naslouchající režijním pokynům. Když režisér připravuje scénu s kaskadérkou, jež zastoupí Ivu ve scéně pádu na zem, odchází herečka na zahradu s vytouženou cigaretou.

„Nestřílím před kamerou poprvé,“ usmívá se mezi keříčky na židli jako protřelá pistolnice. „V divadle už nějaký čas mířím na Pavla Zedníčka revolverem, tam ale nevyjde rána. Také ohrožuju Janu Paulovou ve hře Sbohem, zůstávám. Pušku jsem měla v Kočáru do Vídně. Tahle flinta je krásná, myslivecká. Musela jsem se naučit ji rozebrat a složit. Mám to ve scéně. Ale je dost těžká. Bolí mě z ní zápěstí a občas myslím s láskou na maséra…“

S režisérem si rozumějí. „Někdy mění text těsně před akcí, ale je to ku prospěchu věci,“ soudí herečka. Pocity své postavy, učitelky řešící bezmoc násilným činem, chápe. „Jako Janžurová bych to ale nedokázala.“

Iva jede nadoraz

„Když se na ni dívám, vždycky si vzpomenu, jak mladí říkávají, že žijí naplno. Ale kam se na ni hrabou, to ona žije naplno,“ usmívá se režisér, který má už natočené tři čtvrtiny filmu. „Měli jsme den, kdy si dala odpolední zkoušku v divadle, večer představení a pak šla točit noční frekvenci k nám na plac. Kdykoli je připravená. Ale bojíme se o ni. Jede nadoraz.“

K příběhu své hrdinky dodává: „Klíčová je míra stylizace. Pohybujeme se na hraně dramatu a komedie. Když je humoru moc, méně to bolí. A to nechci. Hrdinčin pocit bezmoci je motorem toho, co udělá. Podnikatel, kterého hraje Martin Hofman, je jeden z těch arogantních zmetků, kteří hrajou na to, že půjdou-li přes míru, projde jim to. Jako některým našim politikům. Normální člověk jen zírá s otevřenou pusou. Není pro to vybaven. Má jinou výchovu. Naše hrdinka to vstřebá po svém a rozhodne se tomu nějak postavit. Čili tam potřebuji určité ostří, kdy humor dochází.“

Soudě dle dialogů na place se to daří. Hlavní protagonistce sekundují Jana Plodková v roli její dcery, Táňa Vilhelmová jako starostka a Martin Hofmann coby místní podnikatel plánující zrušit osadu chatek. Zbraně tu má „pod mysliveckou kontrolou“ Pavel Liška.

Sama nic neovlivním

Zmíněný humor občas dochází i v naší společnosti, Teroristka vzniká ve správné době. Iva Janžurová se možná právě proto považuje za politického lenocha. „Vím, že tahle arogance tu teď je. Ale mám štěstí, že mívám tolik práce, že si to uvědomuju jen málo. Nemám čas sledovat pravidelně zprávy. Možná je to dobře, protože vím, že sama nic neovlivním. Což si moje hrdinka asi nemyslí.“

K politice přistupuje rozumně. „Když mě žádali, abych při prezidentských volbách podpořila nějakého kandidáta, odmítla jsem. Nemám k tomu vnitřní oprávnění, neznám je natolik dobře. My herci máme velkou popularitu a vliv na veřejnost. Ale přiznám se, podpořím jednoho senátora. Pana profesora Dungla, výborného ortopeda a člověka morálních kvalit. Kdysi se staral o mého muže. Ten si myslím může ve svém věku opustit nemocnici a věnovat se věcem veřejným. A mohl by to dělat dobře.“

Teroristku by prý věnovala všem dospělým divákům. „Myslím, že by mohl potěšit i důchodce,“ směje se. Do kin má snímek vstoupit v dubnu příštího roku.