Není úplně radno točit hrané filmy o žijících aktérech. Přinejmenším proto, že se obtížně hledá odstup. Zvláště když se aktér podílí i na scénáři. Jako v případě filmu Fotograf, který měl včera slavnostní premiéru a zítra vstoupí do kin.

Psát a točit film, jehož hrdinu provází atraktivní pověst fotografa odvážných aktů a milovníka žen, je jistě podnětné a divácky vděčné. Jan Saudek, hrdina filmu, tím objektem bezesporu je. Toho si Irena Pavlásková, jež film natočila v produkci Cineart, v níž před šesti lety vznikl i její Zemský ráj to napohled, musela být dobře vědoma. Mohla zvolit různé cesty – vyjít pouze ze Saudkova námětu a pojmout film jako obecnější studii excentrické a nepříliš zodpovědné mužské povahy, případně konfrontaci mužského a ženského světa, což by jí dovolilo potřebný odstup (jak by to možná udělala Věra Chytilová). Nebo si z fotografových profesních a soukromých eskapád udělat legraci a natočit film ve stylizované nadsázce.

Irena Pavlásková se, nejspíš i po dohodě s dramaturgy v České televizi, jež je koproducentem filmu, rozhodla pro kombinaci seriózního příběhu s komediálními prvky. Film zarámovala věcným setkáním Saudka a jeho představitele Karla Rodena, jež film uvozuje i uzavírá. A Saudkova replika „Budeme si trochu vymýšlet" zároveň tvůrce osvobozuje od případných sporů s reálnými postavami, jichž se děj týká. Jan Saudek trousí na potkání vtipné hlášky, je tedy vcelku pochopitelné, že byl přizván ke spolupráci na scénáři. Lze si ale představit, jaký to byl občas masakr – rezolutní a puntičkářská režisérka a rozvolněný exhibicionistický fotograf… Skoro se nechce věřit, že ti dva dotáhli text do finále. Ostatně, jestli něco filmu vytýkat, pak právě v této rovině.

Zdroj: Youtube

Výsledek na plátně je vstřícný vůči masovému divákovi. Do kin ostatně vstupuje jako Fotograf s podtitulem Dámy, radím vám ke klidu – pověstnou Saudkovou hláškou, jež prozrazuje odlehčenější tón. Ten se také daří v první třetině úspěšně držet, seznámení s fotografovým světem, včetně epizodek s nejrůznějšími typy žen, je zábavné. Režisérka zároveň nenuceným způsobem exponuje většinu postav. Z hrdinova života poznáme takřka vše podstatné, a to bez skrupulí: střet talentu s živelností, okouzlení ženami, ale neschopnost řešit krize, někdy až dojemné útěky před odpovědností. Janovy repliky i aranžování žen před objektivem baví. Jak film postupuje, dostává se ale na vážnější půdu, kde převáží potřeba ukázat i hrdinovu samotu, temnou vzpomínku na koncentrák, nemocnou exmanželku, dopady ženské msty. Příběh ztrácí vtipný odstup a překlápí se do dramatu, které baví méně než první část. Velmi záhy je navíc jasné, kam povede uražená ješitnost Janovy přítelkyně-fotografky, jež má jasný předobraz v reálné postavě, tady se ovšem jmenuje Líba. Kratičká soudní scéna spíš demonstruje rozpaky nad tím, jak film ukončit. Nemluvě o tom, že se nelze ubránit dojmu, že tu jde tak trochu o vyřizování soukromých účtů…

Navzdory výše řečenému je Fotograf příjemná divácká podívaná. Díky zručné režii Pavláskové i její šťastné volbě hlavního protagonisty. Karel Roden znovu dokazuje, že umí zahrát jakýkoli charakter. Saudka tupě nenapodobuje, ale jeho gesta a dikci rozehrává před kamerou s neuvěřitelnou grácií. Lehkost a humor, s nimiž se zhostil i nesnadných erotických scén, udivuje. Po pravdě, nebýt jeho, nebylo by zdaleka čím se tu bavit.

Zdroj: Youtube