Na kontě slavného režiséra najdeme další skvosty, k nimž se řadí Tři chlapi v chalupě, Eliška a její rod, Domácí víno, Kočár nejsvětější svátosti, Byl jednou jeden dům, Ikarův pád, Tažní práci či Utrpení mladého Boháčka. Za kameru si stoupl už během studií na FAMU v první polovině padesátých let. Hned po skončení studií dal přednost televizní tvorbě.

V současnosti vzniká cyklus o historii Československé televize. A ve výpovědích lidí, kteří vzpomínají na své zkušenosti s televizí, zaznívá jméno Františka Filipa velmi často. Útržky těchto vzpomínek vypovídají o jednom z nejvýznamnějších televizních režisérů u nás lépe než nějaký podrobný výčet všeho, co natočil. Nechme tedy mluvit některé z těch, kteří měli možnost s ním pracovat.

Simona Postlerová: František Filip měl jinou metodu. Dával hercům větší svobodu. A dělal na jednu klapku delší záběry, které byly samozřejmě precizně nazkoušené, velice precizně. Tím pádem to bylo obtížnější, ale zároveň živější.

Ivo Mathé: Ale samozřejmě, když něco dělal František Filip, tak se mohl spolehnout sto procent, že tam prostě nastoupí úplná herecká extra třída.

Jiří Lábus: On je vlídný, laskavý, herce milující režisér s obrovskou profesionalitou, s televizním vnímáním, který dokonale ovládal televizní optiku, a zároveň ty jeho věci nikdy nebyly pod pás a vždycky to mělo obrovskou diváckou odezvu a vždycky to bylo vkusné.

Kateřina Macháčková: Můj táta Miroslav Macháček dělal úžasnou inscenaci Našich furiantů a je báječné, že ji zaznamenali. Režíroval to František Filip a ten chodil na ta představení se dívat a vlastně se s tím sžil, věděl, kde má prostřihávat, kde má dělat detail, kde celek a ten přenos je úžasný.

Antonín Navrátil: František Filip dokázal lidi tak nadchnout, že do toho šli s nadšením, že byli ochotný prostě vytrpět to, co by normálně nevytrpěli, nevydrželi.

Jaromír Hanzlík: Režisér František Filip, tak to je člověk líbezný. To je člověk, kterého nikdo nemůže nemít rád, to je jedna věc. A on taky strašně má rád lidi. A on má rád především herce a vždycky na herce spoléhal. Všimněte si, že jeho režie jsou vždycky obsazené tou prvotřídní ligou, která s ním vždycky ráda spolupracovala. A na jeho práci je vidět, že je to člověk laskavý. On se na všechny situace, na všechny lidské osudy dívá z té laskavé stránky. A já jsem měl to štěstí s ním mnohokrát dělat, a kdyby to bylo možný, tak bych s ním dělal dál. Protože takových lidí, režisérů v dnešní době ne není pomálu, nejsou. To je člověk, který sloužil tématu, sloužil autorovi.