Rodák z Wisconsinu mohl v mládí studovat na Harvardu, stipendia se však vzdal ve prospěch cestování. Vůbec to byl praktik každým coulem.

Když v pouhých pětadvaceti letech natáčel svůj první celovečerní snímek Občan Kane, který režíroval a v němž si zároveň zahrál hlavní roli, nevěděl prý o téhle práci vůbec nic. Podle vlastních slov se spolehl na dobrého kameramana, který mu za jedno odpoledne ukázal pár základních triků. Ty pak Orson používal celou svou kariéru.

A byla to vskutku hvězdná dráha. Občan Kane, příběh pojednávající o bezohledném mediálním magnátovi, ohromil diváky i odbornou kritiku natolik, že si roku 1941 vysloužil hned devět nominací na cenu Oscar.

Dnes tento titul mnozí považují za nejlepší filmařské dílo všech dob. Wells v něm použil zvláštní úhly snímání, speciální souhru světla a stínu, neotřelý způsob vyprávění a jiné novinky. Sám sebe dovedl na plátně udělat mnohem starším. Svým moderním herectvím vytřel zrak i zkušeným bardům, kteří na jeho výkon hleděli s bledou závistí.

S puškou na Marťany

Nebylo to poprvé, co takto šokoval. Už ve svých začátcích, kdy v rozhlase organizoval zajímavý experiment divadla na vlnách The Mercury Theatre On The Air, pobláznil celou Ameriku skandální adaptací Wellsovy Války světů.

Povedlo se mu navodit dojem zkázy v přímém přenosu. Při tomto zdánlivě živém vysílání skákaly slabší povahy z oken. A dochovaly se autentické snímky farmářů číhajících s puškou na Marťany.

Ať už Orson Welles režíroval Kafkův Zámek, nebo hrál Shakespearova Othella, nedalo se na něj zapomenout. Asi nejpůsobivější je v roli šerifa ve filmu noir Dotek zla. Ale zářil i v menších úlohách kazatele v Bílé velrybě či hlavy jižanské rodiny v thrilleru Dlouhé horké léto.

Z dochovaných rozhovorů je patrné, že Orson Welles byl navzdory své pověsti zlého a nepředvídatelného muže neuvěřitelně zábavný společník. Když kupříkladu televiznímu moderátorovi Dicku Cavettovi vyprávěl, jak seděl vedle Hitlera a absolutně si toho nudného chlápka nezapamatoval, viselo na něm publikum očima. Možná toho Welles mohl udělat pro sebe i kinematografii víc. Přesto je jeho stopa obrovská.