Přehlídka Noir Film Festival se koná už potřetí a je radost být při tom. Každý tu má svou parketu, které rozumí: šéf týmu shání prostředky, dramaturgové vyberou parádní program (a že to není kvůli obtížně dohledatelným právům vždy snadné), produkční zařídí vše od reklamy a triček až po péči o herecké hosty. To vše za hubičku. Ale vždycky je tu milo a mnozí se sem vrací. Kvůli dobrým filmům, kávě, vínu i zmrzlině noir, ale hlavně kvůli lidem a pohodě, jež jde napříč hradem. Což platí nejen o divácích, ale i známých tvářích.

Krásně to demonstroval čtvrteční zahajovací večer na nádvoří. Dle tradice se předávalo Noirové oko (českému filmaři za noirový počin) a Václavu Marhoulovi, který se do poslední chvíle bál, co ho čeká, připravili organizátoři s herci jeho Mazaného Filipa vpravdě pěkné překvapení. Když před plátno napochodovali Vilma Cibulková v nezapomenutelných stříbrných šatech své Velmy z filmu, zakrývajících minimum těla, a Tomáš Hanák s ironizující hučkou á la Marlow, jindy ostřílený major v záloze zjihl. „Netušil jsem, že tyhle šaty na Vilmě ještě někdy uvidím, je to už dvanáct let. Teď jsem to měl life!" pravil dojatě. Ano, bylo to life a užili si to jak hosté, tak diváci.

Plátno noční projekce tradičně přetínaly siluety netopýrů, táhlo na nohy, ale na zaplněném nádvoří a posléze u skleničky a historek bylo dobře. Je to takový malý návod na to, jak mít rád. Film i spřízněné lidi. Prostě být něžně noir.